Vědci z Norského polárního institutu polární lišku vybavili sledovacím zařízením v červenci roku 2017. Samice se 26. března minulého roku vydala z norského souostroví Špicberky a po třech týdnech pochodu po mořském ledu a ledovcích došla do Grónska. Tam však její pouť neskončila. Prvního července došla na Ellesmerův ostrov, třetí největší ostrov Kanady.
„Nejprve jsme vůbec nevěřili, že je to pravda,“ řekla listu The Guardian vědkyně Eva Fugleiová, která pohyb zvířete sledovala. Spolu se svými kolegy se dokonce domnívala, že liška o náramek přišla a ten se ocitl na nějaké lodi.
„Jenže tak daleko na sever žádné lodě neplují. Takže jsme se museli spokojit s vysvětlením, že je to skutečně naše liška,“ dodává Fugleiová. Sledovací obojek odesílal data o pohybu zvířete každý den po tři hodiny. Liška se pohybovala průměrnou rychlostí 46,3 kilometru za den a jeden den na severu Grónska dokonce urazila 155 kilometrů.
„Pokud víme, tak je to nejvyšší zaznamenaná rychlost pohybu u tohoto druhu,“ uvádějí norští vědci. Podle nich šelma mohla používat pohybující se mořský led jako způsob dopravy. Její rekordní cesta však také vzbuzuje obavy z toho, jaký bude mít klimatická změna vliv na schopnost polárních zvířat migrovat.
„Je to další příklad toho, jak je mořský led pro život v Akrtidě důležitý,“ říká norský ministr pro životní prostředí a klima Ola Elveusten. „Oteplování na severu je děsivě rychlé. Musíme rychle snížit emise, jinak mořský led na celé léto zmizí,“ dodává.
Polární lišky jsou neobyčejně odolná zvířata, která dokážou přežít i v teplotách kolem minus 50 stupňů Celsia. Dožívají se tří až šesti let a mohou vážit až osm kilogramů. Jejich srst je v létě šedá či černá, před zimou zhoustne a zbělá, takže na sněhových pláních slouží jako dokonalé ochranné zbarvení.
Další osudy norské lišky rekordmanky nejsou známé, uzavírá The Guardian. Sledovací obojek se odmlčel v únoru letošního roku.