Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvUkrajina není podle Víchové monolitem. „Je to složitý organismus. Ale na druhou stranu tam na začátku ruské invaze došlo k fenomenálnímu sjednocení. Ale to neznamená, že jsou Ukrajinci sjednocení ve všech vnitropolitických a částečně i zahraničněpolitických otázkách. A samozřejmě musíme být připraveni na to, že po válce přijdou rozpory,“ vysvětluje ukrajinistka.
Ne všichni jsou podle ní zároveň odhodláni bojovat v armádě. „Ukrajina je po roce intenzivní války opravdu unavená. Na začátku bylo odhodlání bojovat obrovské, ale ti, co byli takto odhodláni, už do armády vstoupili. Nemůžeme si představovat, že úplně každý chce jít do války. To je opravdu velmi těžké rozhodnutí. Takže ne všichni muži jsou v armádě a ne všichni muži v armádě být chtějí,“ odpovídá Víchová.
Pokračování národního obrození
V jednom mají ale podle Víchové Ukrajinci jasno. Chtějí zpět území, které začalo od roku 2014 obsazovat Rusko. „Ukrajinci si uvědomili, že Rusům nebude stačit Krym. Pamatujete si na debaty v roce 2014, kdy i někteří naši politici říkali, abychom Rusům přenechali Krym, že se situace stabilizuje? Že Rusům, jde pouze o Krym jako o symbol, strategicky významný bod?“
„A neuběhlo ani několik týdnů a Rusové už byli na Donbasu. A po osmi letech se objevili u Kyjeva se všemi hrůzami, které přinesla jejich armáda. Mnoho Ukrajinců by se ještě před rokem, dvěma klidně vzdalo Krymu nebo Donbasu, dokonce to bylo až 30 procent obyvatel západní Ukrajiny, kteří na Donbasu nikdy v životě nebyli. Nestáli o tento kousek země. S invazí si ale většina Ukrajinců uvědomila, že Rusům to stačit nebude, že vzdát se kousku území nepomůže,“ říká ukrajinistka.
Víchová následně hovořila o tom, jak moc proruské či protiruské nálady na současné Ukrajině panují. Podle ní zažívá Ukrajina v tuto chvíli pokračování svého národního obrození z éry na konci první světové války. Ukrajinský jazyk se stal jakýmsi identifikátorem státnosti. V armádě jde o jediný komunikační jazyk, a to i kvůli identifikaci vojáků na frontě.
Státní cenzura televizí?
Přitom dokonce ani někteří prezidenti při svém nástupu do funkce ukrajinsky běžně nemluvili. Platilo to jak o Petru Porošenkovi nebo Volodomyru Zelenském. „Dokonce prezidenti Kučma, Porošenko a Zelenskyj byli před volbami považováni za proruské kandidáty. Tím, že nastoupili do funkce, se z nich ale stali ukrajinští státníci i s ukrajinským jazykem,“ dodává Víchová.
A lze v tuto chvíli považovat Ukrajinu za demokratický stát? Podle Víchové ano, ale s několika výhradami. „Během válečného stavu je veškerý politický život na nule. Je velmi utlumený. Opoziční strany neútočí na prezidenta ani na jeho stranu Sluha lidu. Uvědomují si, že mají problém s jiným nepřítelem. To ale neznamená, že tam něco nebobtná, a že jakmile konflikt skončí, tak z toho může být výbuch.“
Problémů přitom na domácí ukrajinské scéně není málo. Na jedné straně se až 80 procent Ukrajinců shoduje na tom, že jejich země by měla vstoupit do NATO a EU. Na druhé straně vládní strana Sluha lidu, kterou založil současný prezident Zelenskyj, jenž se od ní stále více distancuje, čelí obvinění z korupce a její podpora významně klesá.
„Zároveň bylo velkou ranou pro novinařinu i svobodu slova zřízení zpravodajského maratonu, který eliminoval všechny opoziční televizní stanice a vytvořil jediný obsah, jenž nabízí velmi jednostranný a příliš optimistický pohled na situaci,“ myslí si Víchová.
Lidem to prý podle ukrajinistky začalo po jisté době vadit. „Jistě, první týdny a měsíce potřebovali lidé povzbudit, ale po roce jim už vlastně nikdo nic nemůže nalhávat. Města si žijí svým životem, jsou ostřelovaná, mají své problémy a poslouchat dennodenně, jak je všechno růžové, je už přestává bavit,“ vysvětluje.
Televizní stanice skutečně přestaly vytvářet po ruské invazi svůj vlastní zpravodajský obsah. Dekretem to nařídil přímo Zelenskyj. Jak v loňském roce napsal britský deník The Guardian, na obsah tohoto „maratonu“ dohlíží stát, který ale ze strany opozice čelí kritice za cenzuru, propagandu a monopol na informace.
Toto televizní zpravodajství má stále nižší sledovanost. „Je to asi 13 procent. A naopak sledovanost opozičních kanálů, které můžete najít na YouTube, stále stoupá,“ doplňuje Víchová.
Západ Zelenského miluje, doma to má těžší
V Rozstřelu pak ukrajinistka řekla, že přestože podpora strany Sluha lidu výrazně klesá, Zelenskyj má stále velkou podporu Ukrajinců, které si získal zejména energickými kroky na začátku konfliktu s Ruskem.
Klíčové je podle ní také to, že prezident se těší velké podpoře v zahraničí. „Autorita Volodymyra Zelenského na Západě je nezpochybnitelná. To, co dělá prezident pro Ukrajinu, by asi málokdo dokázal dělat v takové míře, jako on. Je to jednoznačně úspěšný vůdce,“ míní Víchová s tím, že mu ale lidé dávají důvěru jako prezidentovi, instituci. Oproti tomu jeho strana Sluha lidu, od které se postupně odstříhává, by podle aktuálních průzkumů ve volbách neuspěla.
Ale i samotný prezident čelí kritice veřejnosti na domácí politické scéně. „Zrovna teď jeden z významných představitelů strany Sluha lidu čelí skandálu a opoziční ukrajinská média se pozastavují nad tím, jak je možné, že Volodymyr Zelenskyj, který dennodenně promlouvá k lidu, se k tomuto případu ještě nevyjádřil,“ říká ukrajinistka.
„Volodymyr Zelenskyj nemá rád kritiku. Nechce tyto věci brát na sebe. Ale to neznamená, že za to nenese politickou odpovědnost,“ upozorňuje Víchová.
Rusko krade děti a maže jim paměť
V závěru Rozstřelu se pak Víchová podrobně vyjádřila k citlivé kauze únosů ukrajinských dětí do Ruska. „Neví se o tom mnoho. A hlavně čísla únosů jsou skoro neznámá. Co tedy víme? Rusko bere všechny děti. Nezáleží na tom, zda mají rodinu nebo jsou to sirotci,“ říká.
„Jsou tam asi tři tisíce dětí, které Rusové odvezli ze sirotčinců, jsou tam handicapované děti, fyzicky postižené děti, děti z různých stacionářů. A jsou mezi nimi i děti, které Rusové odvezli na jakési letní tábory a už je nevrátili. Třeba proto, že se posunula frontová linie,“ vysvětluje Víchová.
Odteď se budete učit rusky, drilovala učitelka ukrajinské děti v Mariupolu
„Jsou tam děti, které Rusové odebrali rodičům ve filtračních táborech, rozdělili rodiny a odvezli je na území Ruska. Celkem je unesených dětí přibližně 16 až 19 tisíc,“ vysvětluje ukrajinistka s tím, že loni v květnu podepsal prezident Putin dekret, který zjednodušuje udělování ruské národnosti nezletilým. To z hlediska ruského práva zjednodušuje také to, že Chersonská, Doněcká a Luhanská oblast byly loni formálně připojeny k Ruské federaci.
Verbování dětí do armády
A čím si ukrajinistka Lenka Víchová vysvětluje zájem Ruska o tyto děti? „Možná se Vám to bude zdát zvláštní, ale ten zdroj, o který se možná Rusko snaží, jsou mimo jiné i lidé. Člověk je zdrojem. Vidíme, že se na okupovaných územích ukrajinské děti převychovávají. Řeknete si asi, že se to přece nemusí povést. Ale válka trvá už od roku 2014, tedy devět let.“
JaničářiJednalo se původně o elitní sbory, které vznikly na základě systému dětského otroctví. Chlapci z křesťanského prostředí, například Arméni, Albánci, Bosňané, Bulhaři, Chorvati, Řekové a Srbové, byli pochytáni, zotročeni, museli přestoupit na islám a následně se stali součástí osmanské armády. |
„A teď si představte, že klukům, kteří dneska jdou do války jako osmnáctiletí nebo devatenáctiletí, bylo na začátku války devět nebo deset. Devět let měli ve škole předmět ‚Hrdinové speciální operace“. Tam těm dětem vlastně přeprogramujete mozek, vymazáváte paměť, ničíte jim identitu. Militarizuji a rusifikují se. To co provádí Rusko, má prvky genocidy. Mně to připomíná středověk, kdy se kradly děti na Ukrajině. To byli ti známí janičáři,“ vidí ukrajinistka paralelu s osmanskou říší.
„Ukrajinci tím opravdu neuvěřitelně trpí. Je to jeden z nejodpornějších zločinů, které provádí Ruská federace na Ukrajině. Pokud vím, tak zatím se povedlo Ukrajině dostat zpátky něco přes 300 dětí. Ale dalších až 19 tisíc jich zbývá. Děti se tu využívají jako zbraň,“ uzavírá Víchová.
