"Dohodli se, že od nynějška do tří měsíců se znovu setkají," potvrdil Michael Moller, zvláštní zmocněnec OSN na Kypru. "Také souhlasili, že ulice Ledra by se měla otevřít a začít fungovat, jakmile to bude technicky možné," dodal. Ledra je už léta zavřená. Rozděluje hlavní město na řeckou a tureckou část.
Na příštím setkání představitelé obou komunit "zhodnotí výsledky činnosti pracovních skupin a technických komisí a na jejich základě zahájí rozhovory pod záštitou generálního tajemníka OSN", píše se v oficiálním prohlášení.
Dnešní schůzka nového řeckokyperského prezidenta Demetrise Christofiase s Mehmetem Ali Talatem, vůdcem samozvané Severopkyperské turecké republiky, se odehrála v Nikósii v zóně spravované OSN. Mezinárodní společenství v ní vidí nový, nadějný začátek v mnohaletých snahách o znovuspojení ostrova, rozděleného už od roku 1974.
Rozhovory teď byly u ledu od roku 2004, kdy kyperští Řekové odmítli v referendu návrh tehdejšího generálního tajemníka OSN Kofiho Annana. Ten počítal se vznikem konfederativního státu a jeho následným vstupem do EU. Jenže Řekové tehdy v plebiscitu řekli ne a do Unie pak vstoupili sami. Turci naopak Annanův plán podpořili skoro dvěma třetinami hlasů.
Kyperská otázka komplikuje cestu Turků do Evropské unie. Ankara má tedy zájem na jejím vyřešení. Současné rozhovory by podle analytiků mohly být poslední šancí. "Ta trhlina není zas tak velká. Nebude složité najít shodu. To je poselství, na které teď mezinárodní společenství čeká," prohlásil Peter Millet, vyslanec Británie.
Desítky let konfliktu
Ve skutečnosti je ale trhlina poměrně značná. Kypr je rozdělen od roku 1974, ale kořeny konfliktu sahají mnohem dál do minulosti. Událostí, která rozdělení ostrova bezprostředně předcházela, se stal neúspěšný pokus skupiny kyperských Řeků o puč v roce 1974, který se odehrával za podpory řecké vojenské junty.
V reakci na to turecká armáda obsadila severovýchodní část Kypru, obývanou převážně Turky. Při invazi přišlo o život několik tisíc lidí, převážně Řeků. Ostrov byl následně rozdělen takzvanou Attilovou či Zelenou linií na dvě části.
Od poloviny sedmdesátých let proběhl nespočet přímých i zprostředkovaných jednání mezi reprezentanty obou kyperských útvarů. Postupně se měnila jména vyjednavačů i místa schůzek, výsledek však byl vždy stejný: shoda na sjednocení Kypru nebyla nalezena. Hlavní překážkou byl požadavek Turků na formální uznání jejich státu. Severokyperskou tureckou republiku, jejíž existence byla vyhlášena v roce 1983, totiž uznává jen Ankara.
Obě strany také rozděloval pohled na uspořádání případného společného státu. Představitelé řecké Kyperské republiky preferovali sjednocení ostrova na federální bázi, naproti tomu politici zastupující tureckou část dávali přednost volnějšímu svazku v podobě konfederace "dvou rovných států".
Přes všechny problémy došlo na přelomu tisíciletí ke zlepšení vztahů. Asi nejviditelnějším důkazem bylo otevření společné hranice v dubnu 2003. V květnu téhož roku byl také odvolán zákaz cest kyperských Řeků do Turecka.
