Když Kurdky žijící na východě Turecka slyší v dálce raketovou střelu vypuštěnou z vojenské základny, už se za zvukem ani neotočí. Život v táborech Strany kurdských pracujících (PKK) se změnil k horšímu.
„Vše, co chceme, v co doufáme a zač se modlíme, je mír,“ říká pětačtyřicetiletá Gülsen (všechna jména kurdských žen byla v článku změněna, pozn. red.). „Jako ženu mě válka velmi ovlivňuje. Mám strach jít ven, protože se může něco stát. Jakmile se jedno z mých dětí zpozdí o půl hodiny, příšerně se o ně bojím. Zoufale toužíme po míru,“ dodává.
“Neslíbil prezident Erdogan, že žádná matka v této zemi už nebude znovu plakat? A teď se podívejte, co dělá! Vede válku!“ přidává se ke Gülsen další z žen.
Po dvou letech relativního klidu se do nejvýchodnější části Turecka, kde Kurdové po desetiletí žijí v první linii konfliktu mezi Tureckem a zakázanou Stranou kurdských pracujících, vrátila válka. Při střetu už údajně zemřelo více než 40 tisíc lidí a podle místních aktivistů jsou to právě ženy, které často musí snášet největší nápor násilí.
„Být ženou v této části světa je složité,“ popisuje jedna z kurdských aktivistek. „Situace se ve válce zhoršuje. Vždy to jsou jejich synové, manželé a bratři, kteří umírají,“ dodává.
Kurdové podezírají Ankaru, že je chce oslabit
Ke zhoršení stavu došlo podle listu The Guardian poté, co sebevražedný atentátník z Turecka zabil v převážně kurdském městě Suruç u hranice se Sýrií 33 lidí (více čtěte zde).
I když turecká vláda z útoku viní bojovníky Islámského státu (IS), mnoho Kurdů z něj obviňuje Ankaru. Erdoganova vláda totiž podle nich IS podporuje v bojích proti kurdské autonomní oblasti v severní Sýrii. Na konci července turecké stíhačky zaútočily na Kurdy v severním Iráku, na což PKK odpovídá téměř dennodenními útoky na vojenské a policejní základny.
V sobotu kurdští radikálové odpálili u města Bingol na jihovýchodě Turecka nálož, jejíž výbuch si podle izraelského listu Haarec vyžádal životy tří tureckých vojáků. Dalších šest bylo zraněno.
Konflikt mezi oběma stranami neustále narůstá. Kurdové si podle BBC například stěžují, že jim turecké úřady nepovolují pohřbívat své mrtvé.
„Můj syn nebojoval proti turecké armádě. Bojoval proti Islámskému státu. Právě oni popravili ty lidi, zabili i starce. Proč nám nedovolí dostat syna zpět? Tohle je urážka,“ říká Ayse Aygun, jejíž osmnáctiletý syn Salih překročil hranice, aby se v Sýrii připojil ke kurdským jednotkám YPG.
Před dvěma týdny ale zemřel v bojích u města Sirin. Zatímco dříve byla těla mrtvých vracená pozůstalým, nyní jsou některá z nich zastavována na hranicích.
Bez zbraně by to tu žena nepřežila, říká kurdská bojovnice
Mladé kurdské dívky žijící na východě Turecka jsou kvůli nekončícímu konfliktu netrpělivé. „Jsme z toho velmi unavené,“ říká šestnáctiletá Ronja. „Vím, jak jsou lidé zlomení. Moje matka hodně pláče,“ dodává.
Dva z jejích bratrů se vloni připojili k PKK, aby bojovali proti Islámskému státu. I Ronja se chtěla k rebelům přidat, nakonec si to ale rozmyslela. „Jsem jediná dcera v rodině. Moje matka by se s tím nevyrovnala,“ vysvětluje.
V budoucnu by se ráda stala političkou. Aby se mohla za Kurdy postavit. „Vím, že dívky mého věku v západním Turecku obdivují herce a zpěváky. My tady ale obdivujeme partyzány. S nimi se cítíme v bezpečí,“ říká.
Jednou z bojovnic je téměř čtyřicetiletá velitelka Dilan, která vysvětluje, že nemá ráda válku, ale je připravená bojovat za svá práva. „Nerada nosím nebo používám zbraň, ale myslíte si, že by bez ní žena na Blízkém východě mohla v těchto podmínkách přežít? Je to nutnost, ne něco, z čeho mám radost,“ vysvětluje.
„Ženy jsou často nahlíženy jako slabé a bezbranné. Každá má ale potenciál být silná a volná. Je to složitý a dlouhý boj. Musíme postupovat krok za krokem,“ dodává s tím, že ideologie Islámského státu je nebezpečná obzvlášť pro ženy.
Ženské bojovnice jsou součástí PKK už více než dvacet let, patřily také mezi zakládající členy hnutí. Členové PKK nesmějí navazovat sexuální vztahy, ženit se nebo mít děti, což má uklidňovat rodiče mladých žen, které se k rebelům přidávají.
