Královna Alžběta II. byla na trůnu sedmdesát let. Vy sám jste se účastnil několika oficiálních akcí, na kterých byla přítomna. Jaký jste z ní měl dojem?
Když došlo na setkání s královnou, většina hostů by se asi shodla, že cítíla jistou nervozitu a nejistotu. Málokdo ale ví, že královnu bavilo, když události neprobíhaly tak úplně podle plánu. Když se něco, co bylo naplánované do nejmenšího detailu, zvrtlo do něčeho improvizovaného. Královna byla též velmi dobrým pozorovatelem, vypravěčem a imitátorem.
Další věcí, kterou jste si uvědomili až posléze, byla její profesionalita. Královna byla mistryně „small talku“, společenské konverzace. Během několika málo sekund vám dala pocit, že o vás něco ví, že to není jen formální rozhovor, že mluvíte s někým, kdo vás zná. A mou osobní vzpomínkou, kterou si ponesu do konce života, je klid v jejích očích. Ten jsem během své profesní dráhy poznal jen u dvou osobností: u ní a u papeže Benedikta XVI. Jejich pohled dokázal uklidnit i někoho, kdo stál proti nim a mohl být nervózní.