Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Mám dostatek informací, vím, co se děje. Vím, co musím dělat,“ popisuje studentka v rozhovoru po Skypu. „Média i učitelé ve škole nás dostatečně informovali, jaké jsou naše povinnosti. Takže informovanost je velmi dobrá. Proto jsem nikdy nepociťovala žádný strach. Dostali jsme navíc od univerzity roušky i desinfekci na oblečení.“
Restaurace a kavárny jsou otevřené
Jižní Korea na rozdíl od některých evropských zemí nezažila panické vykupování trvanlivých potravin. „To tady nebylo. Vím, že byly rychle vykoupené roušky, ale ty jsme ve škole nakonec obdrželi na příděl, takže jsme je shánět nemuseli. Totéž platí i o desinfekci.“
Koronavirus ve světě   |
„Tady v Tegu nemůžeme do kina, do divadla, na sportovní akce. Ta opatření pořád trvají, uvidíme, kdy se situace změní. Původně se měla rozvolňovat, ale v poslední době to vypadá tak, že se zákazy naopak ještě prodlužují,“ dodává s tím, že vláda zřejmě nemá epidemii úplně pod kontrolou.
„Výrazně omezený pohyb tu nebyl,“ srovnává Češka situaci s Evropou. „Mohlo se po celou dobu chodit ven, na procházky, do parku. Ale omezily se velké akce. Kulturní i sportovní. To se všechno rušilo.“
„Po celou dobu výjimečného stavu byly tady v Tegu otevřené restaurace a kavárny,“ uvádí studentka. „Když jsme byli v restauraci naposledy, tak nebyla úplně plně obsazená, ale zhruba z poloviny ano. Ale je pravdou, že některé restaurace omezily samy od sebe svůj provoz tím, že vydávají jídlo přes okénko nebo je možné si u nich dopředu objednat a následně si jídlo vyzvednout.“
Klíčem je testování
„Zaznamenala jsem, že v Česku se někteří moji známí chtěli nechat otestovat, ale nebylo to možné. To je hlavní rozdíl,“ říká Češka. „Tady se testuje masivně. Opravdu každý, kdo měl nějaké příznaky, mohl být otestován. Zažila jsem tuhle situaci i tady u nás ve škole.“
„Kdo si myslel, že je nemocný, mohl se k testům snadno dostat. Navíc řada lidí využívala možnost nechat se otestovat přímo z auta, to je tady velmi oblíbené.“
„Do školy teď nechodíme,“ říká Anna Povolná. „Máme 3 týdny online výuku. Místní studenti by se měli do škol vrátit až na začátku května, tak uvidíme, kdy to nakonec bude. Zatím to nemáme potvrzené. Úřady zřejmě vyčkávají na vývoj situace.“
Chytrá karanténa v praxi
„Úřady používají pro lokalizaci potenciálně nakažených lidí polohu zaznamenanou v mobilním telefonu,“ uvádí Anna Povolná. „Funguje tu aplikace, do které je možné zadávat teplotu, kterou si uživatelé každé ráno měří. Tedy lidé, kteří přišli do kontaktu s nakaženými jsou tímto způsobem v karanténě sledováni a v případě, že opustí své domovy, úřady je mohou snadno lokalizovat.“
„Zároveň zjistí, s kým byli v kontaktu,“ pokračuje studentka. „Na druhou stranu, i tahle technologie se dá obejít. Někteří lidé si prý záměrně nechali své mobilní telefony doma a karanténu porušili. Takže má to své mouchy.“
„Automaticky byli umístěni do karantény lidé, kteří se vraceli ze zahraničí, zejména z Číny. Právě oni museli tuto aplikaci používat. Naštěstí mě se tohle netýkalo, protože jsem tady už od loňského srpna, takže mám volný pohyb.“
Prostřednictvím chytré karantény se podle Češky testuje i zpětně. „Třeba někdy v březnu se uskutečnil v Soulu muzikál a zjistilo se, že hlavní herečka se nakazila. Zpětně se přišlo na to, že se nakazili i další herci. Takže se teď testují všichni diváci v publiku, což je dohromady asi osm tisíc lidí,“ dodává s tím, že Korejci jsou velmi důslední.
Roušky jsou tu běžné i bez pandemie
„Jižní Korea je jiná v tom, že lidé jsou tu zvyklí nosit roušky normálně,“ zamýšlí se Češka. „Nosí se, když je špatný vzduch. Neexistuje tady takový ten sociální problém: vezmu si roušku a vypadám divně.“
„Korejská vláda pak během pandemie zavedla povinnost jejich nošení, ale podle mého odhadu ještě před tím zhruba polovina lidí roušky nosila sama od sebe,“ uzavírá Anna Povolná.
