Řekněme si to rovnou, dělat obchody s agresivním diktátorským režimem je vždy riziko. Politik, který jako vládce Ruska Vladimir Putin nedodržuje žádná pravidla, je nebezpečný a riskantní i jako obchodní partner, o případných investicích či spolupráci nemluvě.
Putin pohrozil Evropě, že zastaví dodávky plynu na Ukrajinu |
Míra "nesolidnosti" Putina, kterou projevil vojenskou okupací a anexí Krymu, sice mohla překvapit. Ale to, že v Rusku vládne militaristický, diktátorský režim, jež se nevyvíjí směrem k demokracii, ale opačným směrem, jsme věděli dávno.
Být na takovém režimu energeticky závislý, což je dnes jeden z důležitých rozměrů bezpečnosti, bylo mírně řečeno neprozíravé. Bylo to ale pohodlné, každý, kdo máme plynové topení, víme, že stačí jen hýbat termostatem, jednou za rok seřídit kotel a zavolat kominíka a to je všechno. Z komínů nejde štiplavý kouř, jen lehké obláčky, i ekologové jásají. Tak kdo by se staral, co to ten Putin v dalekém Rusku dělá, hlavně, že spolehlivě dodává plyn. Nadáváme sice na nehorázné ceny na složenkách, ale v klidu topíme, svítíme, všechno běží.
Ani Putin si k nám nic nedovolí. To, že vydírá jiné, slabší, Ukrajinu, Moldávii, to jsou jen jakési vzdálené konflikty, které se nás dotknou jen letmo. Plynová krize stejně jako před pěti lety pomine dříve, než začne a my zase klidně můžeme spát.
Vyděrač Putin a energetická revoluce
Naštěstí pro nás však mezitím na druhé straně Atlantiku začala energetická revoluce. Nové způsoby těžby zatím netěžitelných a obrovských zásob plynu a ropy dělají z USA, největšího dovozce energetických surovin, velkého vývozce. Pouze pomalost reakce světové ekonomiky a Evropy jako celku způsobuje, že karta se obrací pomaleji, než by mohla. Ano, za nižší čísla na složenkách s plynem a elektřinou vděčíme právě této revoluci, které jsme si zatím ještě nestihli všimnout.
Kdyby Putin okupoval Krym a hrozil utažením kohoutů s plynem a ropou před pěti lety, tak by bylo důvodů k panice mnohem víc. Teď je to pro evropskou ekonomiku řekněme vážný problém, čím více k východní hranici EU, tím větší, ale není to problém střednědobě neřešitelný.
Pryč od Ruska zpět k USA
Před pár dny napsal evropský prezident Herman Van Rompuy jeden ze svých nejlepších článků, v němž vyzval Evropskou unii, aby na ukrajinskou krizi reagovala odvrácením se od Ruska a výrazným posílením svých obchodních, politických a vojenských vazeb se Spojenými státy.
Ano, to je opravdu jediná správná reakce. Se Spojenými státy nás spojují společné hodnoty svobody, demokracie a lidských práv, s Putinem nás spojují jen zisky těch, co s kremelským režimem vesele obchodují, a především naše vlastní pohodlnost, neochota pro naši teprve před čtvrtstoletím získanou svobodu cokoli obětovat. Byť by to byly jen ony o něco vyšší částky na složenkách.
Putin s touto evropskou pohodlností, změkčilostí a ano - zbabělostí počítá. Proto se nebál okupovat a připojit Krym. Počítá, že mu všechno projde, že nás bude dál ovládat tím, že bude stát u kohoutů s plynem a ropou.
Pryč od Putinova Ruska, čím rychleji a dál, tím lépe
Přitom ruský hospodářský úspěch, ruský blahobyt i stabilita Putinova režimu stojí a padá na spolupráci se Západem, stojí a padá na platbách hlavně nás Evropanů za plyn, ropu a další suroviny. A nás ten ruský plyn a ropa brzdí před energetickou revolucí, kterou bychom i my Evropané mohli a měli začít.
Takže milý Vladimíre Vladimíroviči, jen si ten svůj plyn nechte, zapalte si plynové vrty, protože nic jiného vám nezbude, a dívejte se, jak vám hoří miliardy a miliardy eur, které nikdy neuvidíte a bez nichž Rusko asi brzy zbankrotuje.
My už si i bez toho vašeho plynu nějak poradíme a uleví se nám. Už vás totiž nebudeme potřebovat.
