Loni v listopadu se na sociálních sítích objevila fotografie, která v Moskvě a Pekingu vzbudila značnou pozornost. Recep Tayyip Erdogan na ní stojí před mapou „Turkického světa“, pásu území rozpínajícího se od Bosporu po čínský Sin-ťiang a mrazivé Jakutsko.
Mapa ve zlatém rámu, kterou turecký prezident obdržel od vicepremiéra a vůdce ultranacionalistické strany MHP Devleta Bahceliho, byla zveřejněna v době, kdy se Turecko chopilo rotujícího předsednictví Organizace turkických států. Ze strany Ankary to byla zřetelná demonstrace její vize jednoty turkických národů a etnik.
 |
Jenže krize v Kazachstánu snům o vytvoření bloku bratrských národů ve Střední Asii učinila přítrž. Prezident Kasym-Žomart Tokajev ve snaze dostat pod kontrolu krvavé nepokoje a potlačit rebely v řadách vládnoucí elity pozval do země vojáky Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, v jejímž čele stojí Rusko.
„Fakt, že Tokajev zavolal Putinovi a ne Erdoganovi, je důkazem, že hlavním bossem v regionu je ještě pořád Rusko,“ uvedl pro list The Financial Times turecký analytik Bayram Balci, podle nějž Rusko předvedlo, že může během pár hodin vyslat výsadkáře a Tokajevův režim zachránit. „To je něco, co Turecko pro své středoasijské spojence udělat nemůže.“
Jsem důchodce. Nazarbajev poprvé od nepokojů promluvil ke Kazachstáncům |
Idea bratrství turkických národů má v turecké společnosti dlouhou tradici, podle jedné legendy mají Turkové předky mezi středoasijskými nomády. Ostatně jedním z nejúspěšnějších tureckých televizních hitů je historický seriál Diriliş: Ertuğrul popisující dobrodružství válečníka z turkmenského kmene Kayi, který se stane zakladatelem Osmanské říše.
Je to vlastně turecká Hra o trůny, ve které se historická fikce šikovně prolíná se státní propagandou. Když se před pěti lety konalo ústavní referendum o přechodu na prezidentský systém, byl Erdogan v televizních klipech líčen jako následník hrdinného Ertuğrula a na pozadí duněla znělka veleúspěšného seriálu.
Snahy o bližší spolupráci turkických států odstartovaly hned po pádu Sovětského svazu. Turecko rychle uznalo nezávislost středoasijských republik, v případě Ázerbájdžánu tak učinilo dokonce jako vůbec první na světě. V roce 1992 pak za účelem pomoci novým postsovětským státům založilo rozvojovou agenturu TIKA.
Další krok v utužování vazeb představovalo založení Turkické rady v roce 2009, u jejíž kolébky stál především kazachstánský vládce Nursultan Nazarbajev. Hlavní ambicí organizace, do které dnes kromě Turecka a Kazachstánu patří ještě Ázerbájdžán, Uzbekistán a Kyrgyzstán, bylo zpočátku hlavně posilování hospodářské a kulturní spolupráce.
Oběšený zeť, hotely ve Varech. Nazarbajevův klan vlastní obří majetek |
Jenže zatímco turecký export do Střední Asie utěšeně rostl, Turkická rada reálnou činnost příliš nevykazovala. To se ovšem nyní mělo změnit. Po intervenci v severní Sýrii, hospodářské a vojenské expanzi v Africe a především vítězném angažmá po boku Ázerbájdžánu v loňské válce o Náhorní Karabach se pozornost Erdoganových stratégů upřela na Střední Asii.
Loni v listopadu se Turkická rada přejmenovala na Organizaci turkických národů (OTN), v Istanbulu bylo slavnostně otevřeno její nové sídlo a turecké předsednictví odstartovalo schválení dokumentu „Vize turkického světa 2040“ zaměřeného především na bezpečnostní spolupráci. A Erdogan se nechal zvěčnit s mapou turkického světa, o které byla řeč na začátku tohoto textu.
The leader of #Turkish nationalists Devlet Bahceli presented President #Erdogan with a map of the Turkic world with regions of #Russia marked on it.
One of Erdogan's primary goals is to create “The Great Turan”. He’s ready to do anything to create it. https://t.co/nqFkMasIub
V Pekingu a Moskvě zbystřili. Ruská média upozorňovala, že v turecké televizi se objevila mapa, která do sféry zájmu Ankary zahrnuje i Krym a Kubáň. Politologové spekulovali, že cílem OTN je ekonomická integrace po vzoru Evropské unie a časem se možná dá uvažovat i o vojenském bloku.
„Turecko velmi dlouho usilovalo o vstup do Evropské unie, ale nikdy se k tomu nepřiblížilo. A tak se Erdogan rozhodl obnovit ideu sjednocení ‚turkického světa‘,“ uvedl pro ruský zpravodajský portál Novaja Gazeta kazachstánský politolog Dosym Satpajev.
Turci expandují do Afriky. Budují základny a oprašují osmanskou slávu |
Když v Kazachstánu vypukly nepokoje, Erdogan se během telefonátu s Tokajevem omezil na vyjádření, že události v největší a nejbohatší středoasijské republice bedlivě sleduje, a zdůraznil potřebu bezpečnosti a stability „přátelského a bratrského“ Kazachstánu.
Zatímco turečtí diplomaté vůči povolání mírotvorců Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti zaujali velmi opatrné stanovisko a pro jistotu ho vůbec nezmiňovali, někteří jestřábi v Ankaře začali volat po vytvoření „Velké turkické armády“, jakéhosi vojenského křídla OTN pro případ podobných intervencí. To ovšem není příliš pravděpodobné.
Ruský zásah v Kazachstánu odborníci interpretují jako hlasitý signál, že Moskva si do dění v bývalých sovětských republikách ve Střední Asii nenechá od nikoho mluvit. „Rusové mají v této oblasti téměř imperiální zájmy a hodlají ji řídit podle svých přání. A to samé Číňané,“ řekl portálu Nikkei Asia zahraničněpolitický expert Rich Outzen.
