Devětatřicetiletý moderátor zpravodajství veřejnoprávní televize ARD zkoumání podrobil přes 100 učebnic z Turecka, Egypta, Palestiny, Íránu a Afghánistánu. Výsledkem jeho práce je kniha s titulem Kinder des Koran: Was muslimische Schüler lernen (Děti koránu: co se učí muslimské děti, pozn. ed.).
„Často v nich nejde tolik o zprostředkování vzdělání jako o zprostředkování více či méně skrytých poselství,“ říká Schreiber.
Podle něj se mohou týkat takových témat, jako je vztah k jiným náboženstvím, postavení žen nebo oprávněnosti vlády v dané zemi. Náboženská propaganda byla podle Schreibera nejsilnější v afghánských a íránských učebnicích.
V jedné z těch afghánských například stojí, že „nevěřící, křesťané a židé se budou smažit v pekle, a že si to zaslouží“. Židé se mimo jiné podle knihy z touhy po pomstě snaží lidi odvést od toho, co je správné.
V Íránu je navíc silná i protizápadní a protiamerická propaganda. V jedné z učebnic se tam objevuje upravená ikonická fotografie amerických vojáků vztyčujících za druhé světové války americkou vlajku na japonském ostrově Iwodžima. Na místo trosek, které jsou na originální fotografii, jsou na té upravené pod nohama amerických vojáků zabití muslimové.
Turecké učebnice prezentují zemi jako vzor demokracie
Problematická je podle Schreibera také turecká učebnice, která tuto zemi prezentuje jako vzor demokracie, vyhýbá se srovnání s dalšími státy a zcela pomíjí masivní porušování lidských práv, k němuž zde dochází. Jedna egyptská učebnice zase jako „dovedení na správnou cestu k uskutečnění demokracie“ oslavuje zvolení autokratického prezidenta Abdala Fattáha Sísího.
Tuto zemi Židům přislíbil Bůh, dočtou se Izraelci v nové učebnici |
Němečtí odborníci, které Schreiber ve své knize cituje, podobné učebnice kritizují především za to, že děti vůbec nevedou ke kritickému myšlení, ale pouze jim bez širšího kontextu předkládají často velmi zkreslené nebo zcela nepravdivé informace jako fakta, o nichž není třeba diskutovat.
Schreiber za velmi problematické považuje i skutečnost, že některé afghánské učebnice, včetně těch s jasně antisemitskými výroky, jsou financovány penězi, které zemi poskytují západní státy. „Na to nesmíme dávat peníze,“ je přesvědčen novinář, podle něhož musí Německo i další země přísněji kontrolovat, jak jsou takové finance využívány.
