Dánsko má obrovský problém. Doslova tak to řekl Naser Khader, mluvčí Konzervativní lidové strany, která byla součástí vítězné koalice v červnových parlamentních volbách. „Vězni, kteří se ve vězení stanou radikálními islamisty, jsou pro nás teď obrovským problémem,“ citoval mluvčího list Metroexpress.
V případě věznic mluví fakta. Začala se sbírat po únorové střelbě v kodaňském kulturním středisku a tamní mešitě - jedna z informací o střelci byla, že se radikalizoval během pobytu ve vězení.
Islámský státVZPOURA: Dánští mechanici jsou z náletů unaveni FATVA: Turecký imám proti Islámskému státu KOMENTÁŘ: Turci si hrají s ohněm LOUTKY: Islamisté cvičí děti ve stínání hlav ATENTÁT: IS zabil v Turecku desítky lidí ČECH: Vyjednavači nezapomenou poděkovat TWITTER: USA si utahují z chalífových rolexek STRATEGIE: Experti vyzkoumali, jak Islámský stát vítězí CHALÍFÁT: Zapouští kořeny HIZBALLÁH: Krvácí v Sýrii a ztrácí podporu mezi Araby BALKÁN: Zabíjejte, kde to jde, vyzvali islamisté HUMVEE: Nejlepší zbraň džihádistů ATENTÁTNÍCI: Žal se mezi džihádisty nenosí ZBRANĚ: Povstalci je kutí na kolenou |
Z nyní provedené analýzy vyplynulo, že během dvou let před útokem vězeňská správa upozornila na radikalizaci celkem 37 vězňů. Během pouhých deseti týdnů po útoku informovala o 50 radikálech, kteří jsou dosud za mřížemi, a o dalších 30, kteří už vězení opustili.
„Odstartovali jsme pro radikály ve vězení program na přípravu na jejich život na svobodě, podobný, jaký jsme měli dosud jen pro členy kriminálních gangů,“ uvedl šéf asociace pracovníků ve vězeňství Kim Osterbye.
Co se s tím dá dělat?
Už samotný název programu však velkou změnu neslibuje. Na radikály se hledají radikálnější metody. „Měli bychom to udělat jako v Nizozemsku, kde zanícené islamisty izolují od ostatních muslimů, aby je nijak neovlivňovali,“ řekl Khader.
Dánsko však není jedinou evropskou zemí, které nyní řeší „šedou islamistickou zónu“ ve věznicích. Jako stejně závažný problém ho vidí například Francie. Ta jej začala řešit po lednových útocích na redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo a na košer obchod v Paříži. Střelec z obchodu Amedy Coulibaly se totiž přidal k extremismu rovněž ve vězení.
Co se týká celé francouzské společnosti, pak v obracení na radikální džihád vedou procentuálně přímé kontakty a sociální sítě na internetu. Kdyby se však vzaly v potaz jen věznice, je zde poměr „konverzí k násilí“ vyšší. Francouzské věznice jsou zaplněny muslimy ze 70 procent.
Je to dost vysoké číslo vzhledem k tomu, že muslimové tvoří jen 10 procent obyvatelstva. „Jsou nalomeni nedostatkem vzdělání, rozpadem rodin a nezaměstnaností. Jsou to velice křehcí lidé,“ komentoval to Missoum Chaoui, pařížský muslimský vůdce, který sedmnáct let pracoval jako vězeňský kaplan.
Jak ztvrdnou „křehcí lidé“
První možné příznaky radikalizace ve vězení lze podle odborníků těžko postihovat či z nich činit nějaké závěry - jednoduše proto, že odpovídají náboženskému „ritu“. Je to například zavrhování západních oděvů, odmítání sledovat televizi, časté modlitby či požadování jídla odpovídajícího islámu - halal.
Další příznaky už však jsou podezřelejší: je to například odmítání svlékat se ve společné sprše, nátlak na spoluvězně, aby odstranili ze stěn svých cel obrázky žen, či odmítání jakékoli komunikace s bachaři. Karim Mokhtari, který strávil ve francouzské věznici za ozbrojenou loupež šest let a nyní se na stejném místě stará o mladé delikventy, je podle svých slov schopen možné radikály rozeznat podle jejich silného pocitu ublížení. „Říkají: Francouzi mi nikdy nedali šanci. Nenávidí nás. Úplně nás odřízli. A jsou nevěřící. Nemusím se omlouvat za to, co jsem provedl, protože mě úplně ignorují,“ popisuje jejich přístup.
David Daems, mluvčí francouzských vězeňských odborů, soudí, že lidé ve vězení snadno podlehnou radikálním názorům, protože právě tam jim znějí nejliběji.
Svěřil se s jednou vzpomínkou na vězně, „echt“ Francouze, z něhož se stal fundamentalista. „Nejdřív konvertoval k islámu, nechal si narůst vousy a oblékl se do islámského oděvu. Pak se staly jeho řeči agresivnějšími a začal odmítat mluvit s ženským personálem. Nakonec si sám udělal obřízku.“