Jedno je jisté: nikdy neprojde návrh, aby se v Radě ministrů hovořilo pouze anglicky. "Neangličané" to nepřipustí. Evropa soutěžící s USA bude mít i nadále nevýhodu stěží bude užívat jeden jazyk.
A co esperanto? Jazyk bez výjimek, jehož gramatika spočívá na pouhých šestnácti pravidlech a slovní zásoba je založena na románských, germánských a slovanských jazycích? Jazyk, který není spojován s žádným státem a nemůže být tedy chápán jako nástroj jeho politické nebo ekonomické expanze? Úředníci Evropské unie reagují jednoznačně. "Tato otázka je velmi předčasná, proto na ni nebudu odpovídat. A esperanto vůbec není součástí agendy EU", říká Jean-Christophe Filori, mluvčí Güntera Verheugena, komisaře pro rozšíření.
Skeptický je i velvyslanec Evropské komise v Praze Ramiro Cibrian. "Esperanto symbolizovalo určitou touhu po porozumění před třiceti, čtyřiceti lety, a ta touha se nenaplnila. To však neznamená, že nejsme schopni v současném světě komunikovat. Naděje, které reprezentovalo esperanto, se naplnily jiným způsobem," tvrdí.
Náš vyjednavač s unií Pavel Telička dodává, že esperanto nemá šanci uspět jako její jednací jazyk, protože ho "řada významných osobností neumí". Esperanto by mohlo být aspoň pomůckou při překládání úředních dokumentů Evropské unie.
Věra Barandovská-Frank ve své knize Latina jako mezinárodní jazyk upozorňuje na využití esperanta jako mezijazyka, kdy se text přeloží do esperanta, a pak převede do cílového jazyka.
Holandská firma BSO od roku 1987 zkoušela esperanto při strojovém překladu. V testu jazyk obstál a byl schopen vyjádřit asi půl milionu odborných slov vybraných z dokumentů tehdejšího Evropského společenství a OSN. "Esperanto v úloze mezijazyka zaručuje přesnost překladu díky své pravidelné struktuře," tvrdí autorka.
Esperanto je dnes nejúspěšnějším umělým jazykem. Sto třináct let poté, co ho vymyslel varšavský lékař Ludvík Zamenhof, jím hovoří na světě podle některých odhadů až dvacet milionů lidí. Pro několik tisíc z nich je to mateřský jazyk. Jsou to děti z manželství, v nichž každý z rodičů je jiné národnosti a esperanto používají doma jako dorozumívací prostředek.
U nás však o něm není příliš slyšet. Český esperantský svaz nemá silné finanční zázemí, a proto není - kvůli poplatkům - ani členem Evropské esperantské unie. V Maďarsku lze esperanto studovat na vysoké škole a rozhlasové stanice ve Varšavě, Vídni a Vatikánu vysílají v esperantu. U nás rozhlasové vysílání skončilo krátce po únoru 1948. Ani někteří domácí příznivci esperanta příliš v jeho budoucnost nevěří.
Kardinál Miloslav Vlk, který se tento jazyk naučil jako svou první cizí řeč a několikrát v něm sloužil i mše, je skeptický: "Společný jazyk je ve sjednocujícím se světě velice důležitý nástroj spojení a znamení jednoty. Bohužel se dnes esperanto nachází tváří v tvář velice silné konkurenci angličtiny."
Jazykovědci proti esperantu žádné odborné výhrady nemají. Lingvista Tomáš Hoskovec tvrdí, že z jazykovědného hlediska nemá esperanto žádná omezení. "Pokud nemá plnou odbornou terminologii, lze ji snadno doplnit, protože je dobře uzpůsobeno pro tvorbu nových termínů," říká.
"Odpor proti globalizaci by se snadno mohl obrátit i proti angličtině jako jazyku hamburgerů," dodává jeho kolega Alexander Stich. Podle jeho názoru angličtina přestává existovat jako univerzální jazyk. "Oxfordský profesor dnes nerozumí lidem z Texasu. A každý národ, zejména ve třetím světě, si vytváří svou primitivní modifikaci angličtiny," tvrdí.
Esperanto využité jako přesný jazyk úředníků a jejich dokumentů má teoretickou šanci na úspěch. Stich však upozorňuje na jedno nebezpečí. I esperanto se začalo modifikovat do české, italské nebo francouzské verze v okamžiku, kdy v něm začala vznikat původní umělecká tvorba, pro niž je charakteristická významová nejednoznačnost. Tím by ovšem ztratilo svou hlavní komparativní výhodu přesnost a jednoduchost.
Vlastimil Novobilský, rektor Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a vášnivý přívrženec esperanta, je realista a přiznává, že jeden evropský jazyk se asi na našem kontinentě hned tak neprosadí. "Co však nechápu, je odliv zájmu našich studentů o studium cizích jazyků. A to nemluvím o celé naší veřejnosti, v níž je znalost aspoň jednoho cizího jazyka skoro výjimkou," varuje.
Na argumenty, že by kromě svého národního jazyka měl každý Evropan znát i esperanto, jazyk, jehož studium je mnohem snazší než jakéhokoliv jiného národního jazyka, zatím téměř nikdo neslyší. Přitom výhody umělého jazyka přesvědčivě popsal už v roce 1666 Jan Ámos Komenský ve svém díle Panglottia. A jeho o něco mladší vrstevník, matematik a filozof Gottfried Leibnitz, upozornil, že bychom pro zvýšení svých odborných znalostí získali velké množství času, kdybychom jím nemuseli plýtvat na studium několika cizích jazyků.
29. června 2000
