Ježíš Kristus je v Číně mnohdy střižený prvky taoismu či buddhismu. "Založil jsem svoji církev v rodině, pak se k nám přidávali sousedé. Dnes je nás několik desítek," vysvětluje pan Li, který sám sebe "vysvětil" na kněze.
Jemu podobných jsou tady v Pekingu stovky. Po celé zemi tisíce. Podzemní křesťanská církev. Nikým neřízená, nekontrolovatelná, a proto režimem v případě prozrazení pronásledovaná.
V nejlidnatější zemi světa, kde je v současnosti prý až 130 milionů křesťanů, by se ale občas křesťanskému Babylonu divil i sám Bůh.
Silně ateistická komunistická vláda například povolala do země cizí kněze, aby sloužili mše pro návštěvníky olympiády v několika světových jazycích. Zajistila vytištění sto tisíc Biblí, poslala je do vesnice, kde bydlí sportovci, do pekingských kostelů i dalších měst, kde probíhají některé soutěže her. A… nechala na svatou knihu natisknout olympijské logo.
Kdo je v Číně křesťan?
Kromě toho však už před několika týdny přinutila protestantského pastora Čang Ming-süana, aby opustil hlavní město, protože občas vystupuje až příliš samostatně a neřídí se pokyny režimních úředníků. Navíc uvrhla v Pekingu do vězení několik kněží z křesťanských podzemních církví, které objevila.
Jenže po ulicích čínských měst přesto chodí mnoho hlavně mladých lidí s křížkem na krku. Je to móda, ale i znak příslušenství ke křesťanům. Jenže kdo je v zemi ten pravý křesťan?
Církev, která se líbí
Kromě podzemní církve existují i křesťanské skupiny všeobjímající, schválené komunistickými úřady, které poslušně vedou Číňany k životu v "harmonické společnosti" (to je motto nejvyšších čínských politiků).
Vláda totiž přišla na to, že když je Ježíš pod kontrolou, tak až tolik nevadí. A je jedno, zda se v tomto případě jedná v Číně o většinové protestanty či menšinové katolíky. Každý ať si vybere, co se mu zalíbí.
S Vatikánem nejsou diplomatické styky
Podoba křesťanství je tak v Číně více než paradoxní. V některých diecézích existuje biskup oficiálně schválený úřady, podzemní a ještě třetí, takzvaně smířlivý, který to "hraje" na obě strany.
Tou druhou stranou se v případě katolíků myslí Vatikán, který se od roku 2001 snaží urovnat vztahy s Čínou, s kterou nemá zatím diplomatické styky. I pekingská vláda je ke Svatému stolci vstřícná, protože byla velmi vystrašena aktivitami hnutí Fa-lun-kung (to tvrdí, že má v zemi sto milionů přívrženců), jehož vůdce Li Chung-č žije v Americe.
Rozhodla se proto opatrně podpořit křesťany, kteří jsou přece jenom pod větší kontrolou. Ani Vatikán totiž nevyzývá své ovečky k odporu proti komunistickému režimu, pokud je dovoleno věřícím praktikovat svoji víru. A jak to pak vypadá v praxi?
Před chrámem na ulici Wang Fu-ťi v Pekingu potkávám v neděli na mši především mladé lidé. Svoje amen, na rozdíl od krajanů z podzemních církví, mohou vyslovovat i za doprovodu varhan.
Ohledně víry je situace lepší
Pak jdou většinou na procházku, za nákupy či do restaurace. Stejně jako ostatní Číňané. Protože v říši středu může být i komunista svatý. Když to vyhovuje úřadům, proč ne.
Navíc ani nikdo z křesťanů neřeší, že chrám na Wang Fu-ťi je pouze jedním ze dvou, které od uchopení moci komunisty v roce 1949 povolily v Pekingu komunistické úřady postavit.
Naopak mají většinou pocit, že vše v případě možnosti vyznávat víru směřuje pomalu k lepšímu. Podle všeho i směřuje. Ale jak je v Číně zvykem, neplyne to z niterného přání každého člověka, je to většinou organizováno režimem. Amen!
