Koronavirus
Sledovat další díly na iDNES.tvSun Wu pracoval ve francouzské restauraci, když vláda zavedla v Šanghaji přísný lockdown. Podnik ukončil provoz, a tak si musel najít novou práci jako jeden člen z týmu dodavatelů občerstvení obyvatelům v uzavřených sousedstvích. Žil v skladišti, odkud odvážel potraviny.
Když jeho přítelkyně onemocněla, odvezl ji do nemocnice, kde z ní setrval několik dní, než se uzdravila. Poté ji odvezl na ubytovnu. On sám se ale do skladiště ale už vrátit nemohl. Nebylo zde dostatek volného místa, píše agentura Reuters.
Muži tak nezbylo nic jiného než vzít kolo a snažit se najít místo, kde by mohl postavit svůj stan. Jednou přespával poblíž zastávky metra, jindy v uzavřeném nákupním centru, jindy na mostě pro pěší. Nikdy se ale na novém místě nemohl zdržet dlouho, protože ho odtud ochranka neustále vykazovala.
Na svých cestách viděl mnoho dalších, z nichž se stejně jako on stali kvůli drakonickým opatřením bezdomovci. Uzávěra města mu znemožnila vrátit se do rodné vesnice. Stejný osud mají i další ekonomičtí migranti z čínského venkova, kteří přišli do Šanghaje pracovat.
Čínský ekonomický boom po dekády těžil z takzvané „pohyblivé populace“, tedy asi z tří set milionů migrujících pracovníků putujících od města k městu, aby se podíleli na stavbě kancelářských budov, obsluhovali jejich zaměstnance v restauracích či vynášeli odpadky. Bez stabilních dlouhodobých kontraktů jejich situace byla vždy nejistá – a pandemie covidu-19 ji učinila ještě nestabilnější a náročnější.
I pokud by se z nich nestali bezdomovci, řada těchto lidí jednoduše nemá kam jít. Přespávají v továrnách či na stavbách, kde pracují. Řidiči kamionů tráví noci na dálnicích, protože ve městě by museli do karantény.
Covidový tým jako zdroj obživy
Tím, jak jsou výrazně omezeny možnosti pracovního uplatnění v Číně, řada migrujících pracovníků se uchyluje k těm několika málo novým možnostem obživy, kterou současný stav přináší. Tím je například nasazení bílé kombinézy kontrolních týmů dohlížejících na dodržování covidových pravidel a masové testování. Většina těchto pracovníků ani není ze Šanghaje.
„Dal jsem dohromady skupinu kamarádů, abychom hledali další lockdown, protože ten přináší práci,“ řekl stanici NPR Lu, novopečený covidový pracovník. Po ztrátě práce v obchodě s kovovými potřebami začal i on pracovat v bílé uniformě.
Nulová tolerance, maximální represe. Číňané jsou z lockdownu zoufalí, líčí novinář |
Šestihodinové směny dvakrát denně mu vynesly asi dvojnásobek toho, co by si vydělal normálně, Lu ale upozorňuje také na negativa práce. Agentura ze Šanghaje mu chtěla vzít většinu platu za zprostředkování práce. Když spolu s kolegy protestoval před jejím sídlem, bezpečnostní služby je vyhnaly s tím, že narušují veřejný pořádek. Pracovníci město nemohou opustit a někteří spí na zemi na nádraží.
Jiní migranti z covidových týmů si stěžují na nedostatek péče v případě, že sami onemocní covidem. I kdyby oficiálně měli na lůžku zůstat dva týdny, podle některých se lhůta protahuje i na čtyři.
„Migranti teď nejsou prioritou strany,“ podotýká Valerie Tanová, analytička pracovního trhu. Peking pozornost věnuje jiným záležitostem. „Zatímco míra nezaměstnanosti migrujících pracovníků je 6,6 procent, u městské mládeže je to 18,2 procent,“ dodává.
Šanghaj postupně uvolňuje opatření a umožňuje v některých částech města otevírání obchodů či lidem jít ven. Úplné ukončení lockdownu plánuje město na začátek června. Zda se tak stane, ale není jisté vzhledem k tomu, že Peking nehodlá ustoupit od své politiky „nulového covidu“. „Tato noční možná můra může skončit,“ podotýká Sun. „A pak přijde nová,“ dodává.
