Tentokrát, na rozdíl od předchozích balkánských případů z 90. let, však válka nevypukne, i kdyby výsledek dopadl ve prospěch osamostatnění. Hranice není sporná. A svazová armáda srbsko-černohorské Jugoslávie oznámila, že zachová naprostou nestrannost.
Přesto tu jsou obavy z násilností. Výsledek referenda nelze předvídat, 650tisícová země se rozdělila na dva tábory. Šarvátky a zastrašovací akce mezi stoupenci osamostatnění a zachování svazku se Srbskem jsou na denním pořádku.
Při mítincích po sobě házejí kamením, hořela už i auta. Nejčastěji demonstrativně pálí vlajky: svazovou trikoloru nebo naopak červenou vlajku se zlatým orlem, kterou Černohorci používali v letech 1878 až 1918, když měli vlastní knížectví.
Evropská unie stanovila práh pro úspěšnost hlasování
"Podpora samostatné Černé Hoře roste den po dni. Jsem si jist, že dosáhneme 55% většiny," řekl podle agentury AP před pár dny Milo Djukanovič, černohorský premiér a vlajkonoš hnutí za nezávislost.
Práh ve výši 55 % stanovila Evropská unie a Černohorci jej akceptovali. EU se nového státního rozdělení na Balkáně obává, a to kvůli nedořešenosti otázky Kosova, které též žádá nezávislost. Na rozdíl od Albánců, kteří formálně žijí v Srbsku, však EU dost dobře nemůže Černohorcům zakázat jejich aspirace. Jejich země má už z dob Titovy Jugoslávie některé významné atributy státnosti: vládu, parlament, ústavu a prezidenta.
Černohorci vlastně už léta debatují, jestli jsou samostatným národem, jak tvrdí Djukanovičův tábor, nebo spíše Srbové, jak hlásají lidé kolem prosrbského lídra Predraga Bulatoviče. Ten se těší největší popularitě na hornatém severu, mezi lidmi žijícími poblíž hranice se Srbskem.
Srby i Černohorce váže stejné pravoslavné vyznání a stejný jazyk, byť, nutno vysvětlit, lidé v bývalém knížectví mluví odlišným dialektem, který se spíše podobá tomu, jejž používají Bosňané a Chorvati.
Také je vázal stejný přístup k rozpadu Jugoslávie. Po dobu balkánských válek v 90. letech minulého století byla Černá Hora pevným srbským spojencem. Byly to například její kontingenty, které bombardovaly starobylý Dubrovník.
Vazba na Bělehrad začala slábnout společně s pádem Slobodana Miloševiče v roce 2000 a s ústupem nacionalistických "démonů" ze scény. "Samostatnost nás rychleji přivede k členství v Evropské unii," tvrdí Djukanovič. "Už nebudeme závislí na tom, do jaké míry bude srbská vláda spolupracovat s haagským tribunálem."
Ve spojení s Bělehradem se do Unie nikdy nedostaneme
Bělehrad před pár týdny opět přišel o možnost zahájit vstupní pohovory s Bruselem, protože se mu nepodařilo dopadnout a Haagu předat bosenskosrbského generála Ratka Mladiče, velitele útoku na bosenskou enklávu Srebrenica v roce 1995.
Po obsazení tohoto města, označeného tehdy ze bezpečnostní zónu OSN, Mladičovi hrdlořezové povraždili přes sedm tisíc mužů a chlapců. Byl to největší masakr v Evropě od druhé světové války. Generál se od roku 1995 skrývá.
Kromě "haagské brzdy" je Djukanovičovým argumentem také to, že setrvání ve společném svazku omezuje hospodářský růst a politické reformy. Jeho vláda už před časem v zemi zavedla euro. O to by osamostatnění bylo jistě snazší.
