Většina relevantních průzkumů veřejného mínění mu v posledních týdnech přisuzuje oblibu či podporu u 40 procent populace. To je zhruba tolik, kolik přívrženců měl Richard Nixon před svou rezignací kvůli aféře Watergate.
Bush měl přitom odkud padat. Na podzim 2001 mu důvěřovalo 88 procent občanů, což naposledy zažil Dwight Eisenhower o padesát let dříve.
Jak si tento strmý pokles vysvětlit? Předně - nejde o žádný nový jev. Rekordy v neoblíbenosti prezidenta padají již dva roky. Až nyní však atakují psychologickou hranici 40 procent.
Washington zažil prakticky "tři George Bushe". Ten první "GWB" vládl od ledna 2001 do září téhož roku, soustředil se na daňové škrty a jeho postoj k vnějšímu světu by se dal popsat slovy: "Dělejte si, co chcete, ale pokud jde o mezinárodní dohody (Kjóto, ABM, Hvězdné války), račte nás omluvit."
Druhý "GWB" vládl od září 2001 do loňského listopadu. Byl to odhodlaný politik, jenž prosadil obrovské daňové škrty a dotáhl do konce reformu zdravotního pojištění a školství, které předtím léta vázly na nekonečných debatách.
Problém je v tom, že jeho reformátorského nadšení si dějepisci všimnou nejdříve za dvacet let. Pro všechny současníky je a zůstane tím, jenž "vyhrál" a potom zase "prohrál" válku v Iráku - aspoň v očích veřejnosti, jak ukazuje křivka popularity.
Letos v lednu přišel "GWB" č.3, křivka se zakomíhala a pokračovala po své oblíbené cestě, tedy dolů. Důvodů je hned několik.
1. Žádný americký prezident se ve druhém období nevyhnul skandálům. V současnosti je hned pět jeho blízkých spolupracovníků včetně Karla Rovea vyšetřováno pro etické poklesky.
2. Situace v Iráku se lepší jen zvolna, rozhodně mnohem pomalejší rychlostí, než na jakou mají nervy američtí voliči. Ti se to nebudou bát dát najevo v"mezivolbách" do Kongresu příští rok.
3. Proti Bushovi se spikly živly. Nikoli protistátní, ale přírodní. Hurikány Katrina a Rita vyhnaly ceny benzinu stabilně nad tři dolary za galon (loni stál o dolar méně). A to se nepromíjí.
