„Boj Su Ťij je jednou z nejpozoruhodnějších ukázek občanské odvahy v Asii, které jsme v posledních dekádách byli svědky. Stala se důležitým symbolem odporu proti útlaku,“ vysvětlil před třiceti lety norský Nobelův výbor, proč barmské političce udělil Nobelovu cenu míru.
Ocenil tak nenásilnou politiku ženy, která o rok dříve se svojí Národní ligou pro demokracii (NLD) drtivě vyhrála volby. Jenže generálové vládnoucí zemi od roku 1962 to tehdy neskousli, odmítli se vzdát moci a Su Ťij většinu času z následujících dvou dekád strávila v domácím vězení v omšelé vile na břehu jezera Inya.
Vyšla z něj v listopadu 2010, kdy vojenská junta výměnou za příslib uvolnění amerických sankcí začala opatrně povolovat šrouby. Usedla v parlamentu a když NLD o pět let později drtivě vyhrála parlamentní volby, stala se de facto šéfkou vlády.
Po stopách disidentky: u vily Su Ťij jen pár fotek, špioni číhají všude |
Vojáci sice ustoupili od diktatury, v rámci demokratického experimentu si však udrželi několik pojistek. V obou komorách parlamentu byla čtvrtina zákonodárců jmenována armádou, což armádě dalo možnost blokovat změny ústavy. A populární Su Ťij, dcera národního hrdiny boje za nezávislost na britské koruně, se nemohla stát prezidentkou.
Podíl na moci ji donutil k pragmatismu, neustále se musela ohlížet na nálady v armádě. Reformy vázly, řada politických vězňů zůstávala za mřížemi. Její gloriola na Západě utrpěla těžké šrámy poté, co se na mezinárodní scéně zastala armády dirigující genocidu Rohingů.
 |
Jisté je, že pětasedmdesátiletou političku nyní čeká další kolo jejího celoživotního boje. Armáda totiž v pondělí provedla převrat a Su Ťij se spolu s řadou dalších politiků opět ocitla v domácím vězení. Veškerou moc v zemi drží v rukou šéf generálního štábu Min Aun Hlain – muž, který před pěti lety podněcoval a řídil řízení etnické čistky na severu země.
Špatně nastavený systém
Proč se velení armády rozhodlo provést převrat právě nyní? Hlavním důvodem je hluboká nespokojenost s výsledky listopadových parlamentních voleb, v nichž opět s výrazným náskokem zvítězila NLD a armádou sponzorovaná Unie solidarity a rozvoje utrpěla ponižující porážku.
Armáda od té doby tvrdila, že volby provázely rozsáhlé podvody a vláda tyto stížnosti odmítá řešit. Když tyto stížnosti jako nepodložené odmítla koncem ledna i ústřední volební komise, generálové se rozhodli vzít věci do vlastních rukou.
Barmu převzala armáda. Zadržela Su Ťij, vyhlásila výjimečný stav |
„Fakt, že Unie solidarity a rozvoje nedokázala uspět, ukázal, že současný politický systém není nastaven tak, aby armádě zaručil očekávané výsledky,“ uvedl pro agenturu AP odborník na jihovýchodní Asii Gerard McCarthy z Asia Research Institute.
Poukazuje také na to, že 64letý Min Aun Hlain by podle armádních pravidel měl brzy odejít od penze. Předpokládá se proto, že až vojenská junta uspořádá volby (slibuje, že tak učiní do jednoho roku), mohl by odložit uniformu a přesunout se do role prezidenta.
Puč? Jen obměna kabinetu, zní z Číny
Západ na dramatické okamžiky posledních hodin v Neipyijtu reagoval hlavně ostrými prohlášeními na adresu armády. Nový americký prezident Joe Biden už barmskou armádu vyzval, aby okamžitě předala moc, a pohrozil zemi obnovením sankcí, které byly zrušeny za vlády Baracka Obamy.
„V demokracii by síla nikdy neměla převážit nad vůlí národa ani usilovat o změnu volebního výsledku. Barmský národ téměř deset let pracuje na zavedení voleb, ustavení civilní vlády a na mírovém předání moci. Tento vývoj by měl být respektován,“ uvedl v prohlášení nový šéf Bílého domu.
1. února 2021 |
Americká média se shodují, že barmská krize pro Bidena představuje první velkou zahraničněpolitickou výzvu. A to ze dvou hlavních důvodů: už před nástupem do úřadu signalizoval, že obnoví pozici Spojených států jako světového majáku demokracie.
Tím druhým důvodem je Čína, hlavní geopolitický rival Ameriky, do jejíž sféry vlivu Barma nepochybně spadá. Peking má v Barmě velké ekonomické zájmy. Nejde jen o ropovody a plynovody či stavbu mamutí přehrady Myitsone na horním toku řeky Iravádí, ale i o multimilardové projekty v neklidném Rakhinském státě, které by se měly stát klíčovou součástí čínské iniciativy Pás a stezka.
VIDEO: Instruktorka při cvičení nevědomky zachytila začátek puče v Barmě |
Čínská diplomacie puč jednoznačně neodsoudila a hovoří spíše o „vnitřních neshodách“. Státní tisková agentura Xinhua neoznačila pondělní události za převrat, ale za „velkou obměnu kabinetu“.
Někteří komentátoři poukazují na to, že vůdce barmské vojenské junty se před měsícem sešel s šéfem čínské diplomacie Wangem I. Padlo snad právě na této schůzce definitivní rozhodnutí odstavit civilní vládu Su Ťij?
„Je možné, že Číňané sice nedali generálům jasné svolení k provedení jejich plánů, velení armády však tak jako tak došlo k závěru, že může přimět Peking k tomu, aby mu přispěchal na pomoc,“ píše na stránkách portálu The Foreign Policy analytik Azeem Ibrahim.
„Kalkuluje s tím, že Čína nikdy nepropásne příležitost k rozšíření svého vlivu v Asii na úkor Spojených států. Pokud Washington a jeho spojenci vyvodí pro Barmy důsledky, čínské vedení pochopí, že je jen v jeho zájmu intervenovat na straně barmského vedení,“ myslí si Ibrahim.
Posledních sto kilometrů. Čína je krůček od podmanění Mekongu |
Experti z think tanku CSIS podotýkají, že možnosti Bidenovy administrativy ovlivnit vývoj v pětapadesátimilionové zemi jsou v tuto chvíli dost omezené.
Americké investice jsou ve srovnání se těmi čínskými zanedbatelné a nesměřují do těžby přírodních zdrojů, o které se junta stará v první řadě. Rozhodující bude, jestli se Bidenovi k nátlaku na generály podaří přemluvit jiné asijské státy se silnými obchodními vazbami na Barmu jako je Singapur či Thajsko.
