Vycházky pro lidi s autismem španělská vláda povolila týden po vyhlášení nouzového stavu a tato informace se k velké části občanů nedostala, často o této výjimce neví ani policie. „Sousedé z okolních věžáků nám nadávají a fotí si nás,“ popisuje matka Susana Cristová klasický průběh procházek se čtyřletou dcerou Olivií, kterou odpoledne bere na blízkou zahradu. „Jeden dokonce zavolal policii.“
Pro to, aby lidé s autismem mohli být v klidu a rozvíjet se, potřebují tělesné podněty. „Je to velice obtížné, protože autismus je často neviditelný hendikep,“ říká Beatriz Garcíaová ze sdružení na podporu autistů. „Lidé prostě nedokážou pochopit, že takový člověk je na procházce ze zdravotních důvodů.“
Ve Španělsku má poruchu autistického spektra diagnostikovanou asi 450 tisíc lidí.
„Jedna paní na nás křičela z balkónu, že ona by se teď taky chtěla se svým přítelem procházet venku,“ popisuje dvaadvacetiletá Irene Donosová, která má kvůli tomu strach doprovázet na každodenní procházce svého mladšího bratra.
„Marco je vysoký, vypadá zdravě. Když máme roušky, tak není poznat, že jsme sourozenci ani to, že je jiný,“ říká Donosová, podle níž by narušení denní rutiny pro bratra znamenalo hrozbu zhoršení jeho stavu.
Karanténa hatí roky terapie
Sdružení na podporu autistů vyzvalo koncem března všechny, aby incidenty hlásili. Podle něj se zatím 40 procent nahlášených případů týkalo toho, že autisté a jejich doprovod venku museli řešit údajné přestupky s policií nebo toho, že na ně někdo slovně útočil.
Kromě nadávek se ale rodiče autistických dětí potýkají i s tím, že se stav jejich potomků zhoršuje a plody často dlouholeté terapie přicházejí vniveč.
Aby lidé byli doma rádi. Ve Španělsku vysílají sitcom o životě v karanténě |
Například čtyřletá Olivia díky náročné terapii začala používat první slova a místo chronické spánkové poruchy spala každou noc deset hodin. Teď v karanténě se jí ale problémy se spánkem vrátily.
„Tahle karanténa zničila výsledky několika let práce, terapie a osobních obětí... Pro Olivii je naprosto nezbytné poznávat svět svými smysly,“ říká Cristová. „Vydržíme to tak dlouho, jak bude potřeba. A jestli díky tomu, že si lidé přečtou tento příběh, ušetříme obtěžování byť jen tři děti, budu šťastná,“ dodává.
