Americký volební systém je záludný, zvlášť když se jedná o volbu nové hlavy státu. Tamní občané nevolí prezidenta přímo, nýbrž prostřednictvím volitelů, kteří zastupují jednotlivé americké státy. Ty mají přitom rozdílná pravidla pro distribuci hlasů. Například Nebraska a Maine mohou volitele rozdělit mezi oba kandidáty, zatímco ve zbylých 48 státech připadnou všechny hlasy vítězi.
Prezidentské volby v USA |
Další potíž systému spočívá v přepočtu hlasů voličů na volitele. Každý stát má daný počet zástupců, který je vždy po deseti letech upraven tak, aby odpovídal aktuální lidnatosti (naposledy se upravoval v roce 2010). Výsledný poměr obyvatel na volitele přesto mezi jednotlivými státy značně kolísá.
Americký systém proto umožňuje paradoxní výsledek voleb, při němž do Oválné pracovny zasedne kandidát s větším počtem získaných volitelů, ale menším celkovým počtem hlasů občanů. Rozdíl mezi skutečnou vůlí lidu a výsledky voleb pak bývá často terčem kritiky (podle průzkumu by 63 procent Američanů hlasovalo pro změnu systému).
Systém zatím prospívá republikánům
V době psaní tohoto textu bylo již sečteno 92 procent hlasů odevzdaných během amerických prezidentských voleb 2016. Vítězství Donaldu Trumpovi zajistilo 289 volitelů oproti 218 pro Hillary Clintonovou. Přesto se celkový počet hlasů vyslovujících se pro každého z kandidátů téměř nelišil - Clintonová dokonce se 47,7 procenty vedla před Trumpem o zhruba 210 tisíc hlasů.
Pokud by po sečtení všech lístků vyhrála demokratická kandidátka lidové hlasování, stala by se již pátou obětí amerického volebního systému.
Největším smolařem byl zřejmě Andrew Jackson, který při volbách v roce 1824 sice získal nejvíc hlasů i volitelů, přesto se prezidentem nestal. Nedosáhl totiž na absolutní většinu nutnou pro automatickou výhru a konečný výběr prezidenta tak poprvé (a zatím naposledy) připadl Sněmovně reprezentantů, jež má podle Ústavy v takovém případě poslední slovo. K Jacksonově velkému rozhořčení dali reprezentanti nakonec přednost protikandidátovi Johnu Adamsovi.
Z voleb 1876 vyšel jako vítěz kandidát republikánů Rutherford Hayes, který získal o jednoho volitele víc než soupeř Samuel Tilden. Ten přitom získal o čtvrt milionu více hlasů. Také v roce 1888 porazil republikánský kandidát Benjamin Harrison rivala Grovera Clevelanda na počet volitelů, přestože hlasů měl nakonec méně. Do třetice přálo štěstí republikánům v roce 2000. Tehdy porazil George W. Bush demokrata Ala Gora, ačkoli oslovil o půl milionu méně voličů.
rok | poražený | vol. | hlasy | vítěz | vol. | hlasy |
---|---|---|---|---|---|---|
1824 | Jackson* | 99 | 151 363 | Adams* | 84 | 113 142 |
1876 | Tilden (D) | 184 | 4 286 808 | Hayes (R) | 185 | 4 034 142 |
1888 | Cleveland (D) | 168 | 5 538 163 | Harrison (R) | 233 | 5 443 633 |
2000 | Gore (D) | 266 | 51 003 926 | Bush jr. (R) | 271 | 50 460 110 |
2016** | Clintonová (D) | 218 | 59 600 327 | Trump (R) | 289 | 59 389 590 |
* oba kandidovali za Demokraticky-republikánskou stranu
** stav po sečtení 92 procent hlasů
Úloha volitelů v prezidentských volbách je přitom kontroverzní již od zakotvení systému v americké Ústavě z roku 1789 a především od 30. let 19. století, kdy státy začaly přecházet na většinový model.
Přepočet výsledků lidového hlasování na stanovený počet volitelů znamená, že hlasy jednotlivých Američanů nemají stejnou váhu. Zatímco v málo lidnatém Wyomingu připadá jeden volitel na necelých dvě stě tisíc obyvatel, Texasané se musí spokojit s poměrem jednoho volitele na bezmála tři čtvrtě milionu obyvatel. Jejich hlasy tak mají skoro čtyřikrát menší sílu.
Ještě větší nepoměr je však důsledkem kombinace většinového systému a dominance jedné z hlavních politických stran v řadě států.
Trump v čele USAVÍTĚZSTVÍ: Trump ovládl klíčové státy GLOSA: Překvapení v Bílém domě TRUMP: Chci hojit rány a budovat SVĚT: Němci jsou v šoku, Putin v naději KONGRES: Republikáni udrželi většinu SCHAPIRO: Vztahy s ČR se nezmění PROTEST: V Kalifornii hořely popelnice REPORTÁŽ: Vzpoura proti Washingtonu BLOGY: Názory blogerů iDNES.cz |
Význam takzvaných swing states či battleground states, kde nemají tradičně převahu ani demokraté ani republikáni, je patrný během předvolebních kampaní. Kandidáti obvykle zaměřují svou pozornost právě na klíčové státy, v nichž jsou preference obou stran vyrovnané. Jejich obyvatelé přitom tvoří jen dvacet procent celkové americké populace.
Skupina politických analytiků se před posledními volbami pokusila odhadnout na základě různých faktorů relativní sílu hlasu obyvatel v jednotlivých státech a dospěla ke znepokojivému závěru. Šance Američanů ovlivnit svým hlasováním výsledek prezidentské volby se v závislosti na bydlišti liší i více než pětsetkrát.
„Je to strašný systém, ta nejméně demokratická cesta ke zvolení hlavy výkonné moci na světě,“ komentoval volební systém pro Huffington Post americký profesor práv Paul Finkelman. „Není ve světě žádný další volební systém, v němž by kandidát s nejvíce hlasy nevyhrál,“ dodal.