„Je jasné, že Turecko všichni milují a nikdy ho v Afghánistánu nevnímali jako okupanta. To je velká výhoda,“ napsal jeden z komentátorů provládního plátku Daily Sabah ve svém jinak velmi opatrném sloupku. Obává se v něm třeba o práva afghánských žen pod vládou Tálibánu a přemítá, co by Turci mohli v „novém“ Afghánistánu dělat.
Jak Katar vyrostl díky Tálibánu. Z monarchie je nepostradatelný prostředník |
Také turecké vedení se zatím ve svých projevech přízně vůči Tálibánu drží zpátky, ambasáda v Kábulu nicméně funguje a jednání, kterých se účastní i Katar, intenzivně probíhají. Rýsuje se především důležitá dohoda o správě letiště v Kábulu.
„Tálibán říká: ‚Vy zajistíte provoz, my bezpečnost.‘ Jak bychom jim mohli svěřit bezpečnost? Jak bychom vysvětlili světu další krveprolití? To není tak snadné,“ prohlásil obezřetně Erdogan s odkazem na nedávné útoky afghánské odnože Islámského státu u letiště.
Nezapomněl ovšem dodat, že Turecko hodlá Afghánistánu poskytnout jakoukoli podporu, aby se podařilo udržet zemi jednotnou. Prezident vyčkává na finální návrh, jisté však je, že se z jediné muslimské země NATO může stát most mezi Západem a radikálními islamisty.
A pragmatik Erdogan tu příležitost vidí. Pomoci by mu mohla hned v několika směrech. Na poli mezinárodní politiky by si alespoň do jisté míry spravil svou pošramocenou pověst, zároveň by získal větší kontrolu nad uprchlickou krizí, která se do Turecka může znovu přelít.
„Turecko by mohlo s Afghánistánem podepsat dohodu o vojenské spolupráci, stejně jako to udělalo v Libyi, pokud v Kábulu vznikne řádná vláda,“ řekl údajně Erdogan:
Turkey could sign a military cooperation deal with Afghanistan as it has done in Libya if there is a proper government in Kabul, Erdogan says
Doma by zase úspěchy v Afghánistánu Erdoganovi vylepšily upadající popularitu. Tedy alespoň u „jeho“ části populace. „Fanoušci vládní Strany rozvoje a spravedlnosti vnímají Turecko coby zemi s jasným osudem a výjimečnou pozicí v muslimském světě. Zakládá se to na turecké minulosti a dědictví Osmanské říše, kdy byla země sídlem chalífátu,“ říká pro BBC istanbulský profesor Ahmet Kasim Han.
Sám Tálibán nejprve hlásal, že z Afghánistánu musí odejít „všechny zahraniční síly, všichni dodavatelé, konzultanti a cvičitelé“ a že hnutí nemá žádné spojence. Spolu s americkými, britskými či českými vojáky z Kábulu odletěli i turečtí vojáci a Ankara horečně evakuovala své občany.
Na konci minulého měsíce už ovšem Tálibán zdůrazňoval, že chce mít s Tureckem dobré vztahy. Přece jen jsou oba státy „bratry ve víře“. Erdogan ke vstřícnému vzkazu z Kábulu řekl, že si víra Tálibánu a víra Turecka nijak neodporují. Prezident, který do Atatürkovy sekulární republiky víc a víc zavrtává islám, však svými slovy pobouřil přesně ty Turky, kterým islamizace jejich domoviny vadí.
Na Twitteru pak trendovaly hashtagy jako „Tálibán nejsou moji bratři“ a „Ty jsi Tálibán“. „Pokud se role mediátora dostane do bodu, kde se země stane sponzorem režimu s právem šaría, brutálního ve svých metodách, Turecko by ji nemělo chtít,“ varuje také profesor Han. A slibům tálibánců, že tentokrát budou jiní než před dvaceti lety, nevěří ani sami Afghánci.
Technická správa kábulského letiště ovšem není to jediné, kde by Turecko podle Erdogana mohlo být užitečné. Nabízejí se i reformy, jež bude muset Tálibán provést, pokud chce skutečně vládnout. Turecký vládce třeba nastínil, že Turci mohou učinit „všechny možné kroky“ pro to, aby se zlepšilo postavení afghánských žen a ony měly stejná práva jako Turkyně.
„Turecko by mohlo Tálibánu pomoci i se zavedením reforem, včetně těch v oblasti ženských práv, pokud o to Tálibán požádá,“ uvedl Erdogan podle tureckého novináře Ragipa Soylua:
Turkey could extend a helping hand to Taliban to carry out reforms including on women rights if they ask for it, Erdogan says
„Čas od času k nám přijely poslankyně z Afghánistánu. Bavil jsem se s nimi, a když mluvily o ženách ve své zemi, říkaly, že dosáhly pokroku. A naše ženy dávaly za příklad,“ pronesl Erdogan. Podmínky obou zemí se však nedají srovnávat, podotkl.
Neřekl ale už, že právě za jeho vlády se postavení tureckých žen podstatně zhoršilo. Země například odstoupila od Istanbulské úmluvy, která se ochranou práv žen zabývá, a turecké ženy dlouhodobě čelí epidemii domácího a sexuálního násilí.
Turecko je bez Istanbulské úmluvy. Ženy proti násilí i tak chráníme, tvrdí |
Třeba v žebříčku rovnosti pohlaví sestaveného Rozvojovým programem OSN si Turecko loni pohoršilo o dvě příčky a spadlo na 68. místo ze 162. Afghánistán se nicméně ve stejném indexu umístil mnohem mnohem níž, na 157. místě.
A po nástupu Tálibánu se tamní ženy obávají návratu doby temna z 90. let, kdy nesměly studovat nebo vycházet na ulici bez mužského doprovodu.„Myslím, že pohled Tálibánu na ženy teď nebude stejný jako před dvaceti lety. Zřejmě v tomto ohledu nastane změna. Nedává smysl, aby si (islamisté) trvali na svém,“ míní Erdogan s tím, že Turecko je připravené Afghánistán podpořit.
