Co vás na první dobrou napadne, když se řekne Ota Černý?
Vždy si vzpomenu na Co týden dal. Zažili jsme toho spoustu. Ota rád sám sháněl hosty. Chodil do Federálního shromáždění, pak do sněmovny.
A co na to občan? Zemřel Ota Černý, televizní legendě bylo 77 let |
Vždy přišel a těšil se, jak je vybral a že se pustí do sebe. Když si uvědomím, že teď na moderátory diskuzních pořadů pracuje spousta lidí, dělají jim rešerše, otázky a podobně… My jsme si to všechno dělali sami, dokonce i sháněli hosty. Měli jsme jinou redakční činnost a toto k tomu navíc.
On nám s pořadem pomáhal i bratr Jana Krause, který byl ve Francii a měl zkušenosti. Jeho byl nápad s krátkými sestřihy, které rozbijou debatu a navodí rozhovor. Dalo by se říct, že jsme dali základ moderní žurnalistice, která se od té doby samozřejmě výrazně posunula, a také talkshow.
Jak jste se dali dohromady?
Po revoluci nás dala dohromady náhoda. Ota dělal Co týden dal s Ľubomírem Karáskem z Banské Bystrice, protože musel být jeden Čech a jeden Slovák. Jednou ale Karásek odmítl přijít, protože se stalo, že si našel před domem mrtvou kočku. Tenkrát mu vyhrožovali, že když pracuje ve federální televizi, není řádný Slovák. Já byla v Praze po mou asi první Novinářskou křepelku a přišel za mnou Jiří Kantůrek z České televize, jestli chci jít domů. Já že ano. Ale on že budu dělat s Otou Co týden dal. Bylo to dobré také proto, že na mě slovenští politici útočili.
Co vám dal po profesní stránce?
Ota byl bezvadný, bral všechno s nadhledem a humorně. Jednou mi úplně nedopadl rozhovor a on jako editor mi říká: No, řekl bych, že je to takový zápas Borová–Rybitví. Prostě nebyl to vrchol mé žurnalistické práce, ale on zareagoval takhle bezvadně.
On měl praxi, v televizi byl už před revolucí. Já byla externistka odchovaná rozhlasem. Naučil mě pracovat s kamerou. Říkal: To je tvůj divák! Já jsem nesnášela se na sebe dívat, ale díky němu jsem se s kamerou naučila spolupracovat. Každému říkal: Ty vole! Mně to nevadilo, ale byly některé kolegyně, které si stěžovaly. Později mu to i v televizi někteří vyčítali.
Byli jste tedy opravdoví parťáci…
Ota se mě vždy zastával. Byly útoky na mou osobu, když jsem po rozdělení republiky zůstala v Česku. Do televize chodily dopisy, že jsem na překážku. Dokud byla federace, v pořadu Co týden dal jsem byla za Slovensko, ale pak jsem musela být za Česko. To někteří nemohli skousnout a ptali se, jestli by Slovenská televize také zaměstnala Češku.
Nakonec jsem odešla i kvůli takovým sporům, které mi lezly na nervy. Michel Fleischmann mi nabídl moderování v nově se formující Frekvenci 1. Ale tenkrát platilo, že když někdo odešel z jednoho média do druhého, byl skoro vyvrhel. Ale Ota se mě opravdu vždy zastával.
Vídali jste se i po skončení pořadu?
My jsme kromě Co týden dal spolu moderovali i další akce, s Milanem Markovičem i Paľem Haberou. Dělali jsme talkshow, několikrát jsme byli i jako hosté u Šimka. Vydali jsme knihu Co týden (ne)dal, s jeho manželkou jsme chodívali do divadla. Rozpadlo se to, když dělal mluvčího ministrovi zdravotnictví Bohumilu Fišerovi. My jsme dělali satiru i na ně, a to se mu moc nelíbilo. Tenkrát se to pokazilo.
