Všem Hujerům se omlouvám, vzkazuje Zdeněk Svěrák

  • 27
Honza Dědek si do talkshow pozval hosty, o které roky usiloval. Do dílu, v němž moderátor oslaví 50. narozeniny, dorazili Cimrmani Zdeněk Svěrák, Petr Brukner, Miloň Čepelka a Vojtěch Kotek, který byl Dědkovým historicky prvním hostem, když se svou talkshow v roce 2011 začínal.

Zdeněk Svěrák mimo jiné prozradil, jak ho konfrontují lidé, jejichž příjmení užil ve svých slavných filmech. Honza Dědek mu totiž řekl, že by se nechtěl jmenovat Hujer.

„Já se vám nedivím. S tím je od začátku patálie. Já toho lituju, že jsme nezvolili nějaké existující jméno, které by nosilo jen pár jedinců. Autoři komedií před námi jako Klicpera nebo Burian volili vymyšlená jména, ale nám to s Láďou (Smoljakem – pozn. red.) připadalo nepatřičný. Chtěli jsme jména, která existují,“ začal vzpomínat Zdeněk Svěrák.

„Tak jsme v telefonním seznamu našli Hujera. Netušili jsme, co to způsobí. Mně to způsobilo to, že když jsem třeba sháněl běžky, pán v obchodě mi říkal, ať si zavolám příští týden a dal mi číslo. Ptal jsem se, koho mám chtít, a on: Tak já vám to řeknu, zkazil jste mi život. Jmenuju se Hujer. Tak jsem se mu omluvil. Ale asi je jich víc, které to takhle poškodilo. Jejich jméno se stalo symbolem podlézavosti. Já se všem Hujerům tímto omlouvám,“ prohlásil se vší vážností Svěrák, čímž pobavil nejen moderátora, ale i své kolegy Cimrmany. 

Zdeněk Svěrák, Václav Lohniský a Ladislav Smoljak ve filmu „Marečku, podejte mi pero!“ (1976)

S Miloněm Čepelkou ho pojí takřka sedmdesátileté přátelství. „My jsme se seznámili v září 1954. Bylo nám osmnáct let a vysoká škola pedagogická měla začátek roku v Kině Lucerna. Všichni jsme se sešli v jedné řadě. Tam jsem ve stejný den poznal Čepelku i svou budoucí ženu. S manželkou žiju dodnes, s Čepelkou dodnes válčíme,“ pronesl Svěrák v nadsázce s tím, že Čepelka ke svému spolužákovi a dnes i řediteli prý celý život vzhlíží. „Musí ke mně vzhlížet, vždyť on je malej.“ 

Podle Miloně Čepelky bylo setkání se Zdeňkem Svěrákem jeho životním milníkem. „Já si myslím, že jsem si vybral jeho za kamaráda, on si myslí, že si vybral mě. Ještě jsme se nedohodli, jak to bylo,“ řekl zakládající člen Divadla Járy Cimrmana.

Se Zdeňkem Svěrákem spolupracují dodnes, jen jeho filmům se Miloň Čepelka vyhýbá. „Mně u filmu nesedělo čekání, až bude slunce, až nebude slunce. A také to lítání. V Jáchyme, hoď ho do stroje! jsem pořád lítal po schodech znovu a znovu. Až jsem si řekl, že to není žádná práce, to jsou galeje, a že už víckrát nechci,“ prohlásil a prozradil, že odmítl i Svěrákovu nabídku na hlavní roli ve filmu Kulový blesk, kterou pak získal Josef Abrhám. „Bál jsem se, že to zkaňhám, tak jsem ho odmítl. Ale skutečně jsem měl hrát postavu Abrháma. Podřízl jsem si větvičku.“ 

Zdeněk Svěrák, Honza Dědek, Miloň Čepelka, Vojtěch Kotek a Petr Brukner v pořadu 7 pádů Honzy Dědka (22. března 2022)

Zatímco Vojtěch Kotek zavzpomínal na nervózní začátky u Cimrmanů a chvíle, které strávil s otcem na jednom jevišti, Petr Brukner přiblížil, které slavné filmové hlášky a scény pocházejí z jeho života. Je to například scénka ve filmu Kulový blesk. 

„Máme tři děti a já jsem nikdy nebyl na rodičovském sdružení. Chodila žena. A jednou přišla, zavolala si Martina, kterému bylo asi dvanáct, a říkala: Martine, paní učitelka říkala, že maluješ holkám do sešitu sprosté obrázky. On se bránil. Žena na něj spustila, ať jí ukáže, co maluje. On, chudinka, třesoucí se rukou udělal ten kosočtverec. Stála nad ním a říkala: Dělej, to není celý!“ řekl.

Další slavná scéna, kterou Svěrák obohatil film Jako jed, pochází z ložnice Bruknerových. „Moje žena je právnička. Já jsem se k ní takhle jednou v ložnici přiblížil. A ona řekla: Ne, já mám zítra stání. A já na to: Ale já ho mám zrovna teď,“ pronesl Petr Brukner s lehkou výčitkou směrem ke Svěrákovi. 

„My máme se Zdeňkem takový úzus. Když se něco v našich rodinách stane, má právo to použít. Bezplatně. Ale trošku by mě potěšilo, kdybych byl v titulcích. V řadě filmů jsem hrál čurdy, kde byla jedna věta nebo žádná věta. Jsem tam psaný jako ‚a další‘,“ rýpl si naoko Brukner.