Toho dne bylo v Praze 33 stupňů. Jenže oni museli vylézt na šíleně rozpálenou střechu výškové budovy České televize a plnit úkol do dalšího dílu Zázraků přírody: zavěšení na laně myli okna. Hned po natáčení jsme měli s Vladimírem Kořenem a Marošem Kramárem domluvený rozhovor. Čekal jsem, že přijdou dvě vyždímané trosky, ale kdepak. Skoro pořád se smáli.
Jak se vám pracovalo ve vedru, a ještě k tomu na přímém slunci? Maroš: Ráno jsem vyjížděl z Bratislavy a v rádiu hlásili, že bude jeden z nejžhavějších dnů v roce a že nedoporučují, aby se kolem poledne vůbec vycházelo ven. Dorazil jsem do Prahy a zrovna v poledne jsme vylezli na střechu a v pekelném žáru točili čtyři hodiny. Vladimír: Navíc jsou na střeše vývody klimatizace, které z budovy odvádějí teplý vzduch. V kancelářích se všichni chladí, čímž nám ještě přitápěli. Ale moje nejteplejší natáčení to přesto nebylo, větší horko jsem zažil v Íránu. Točili jsme s geology dokument o nejdelší solné jeskyni na světě. Říká se jí jeskyně Tří naháčů a teploměr ukazoval přes čtyřicet stupňů. Nikde se nedalo aspoň trochu ochladit. A všude samá sůl, která nás štípala po celém těle. I tak na tamní krásu vzpomínám moc rád. Maroš: Mně bylo největší horko v životě, když jsem měl možnost vyzkoušet si ve Francii řízení formule 1.
Svaly mi vyloženě hořely! Křičel jsem, aby mě pustili dolů, že už to nevydržím, byla to vážně ukrutná bolest.
Maroš Kramár
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
