Jaký drink si herec vašeho formátu rád dopřeje, aby se odreagoval?
Mám rád takové, které ze mě třeba po čtrnácti dnech neudělají člověka, který se nevejde do vlastního smokingu. Takže nejlépe bez cukru, popřípadě třeba nízkokaloričtější. I když já to pak nahradím pivem.
Nemohli jsme si nevšimnout změny image, co vás vedlo k blond barvě vlasů?
Hlavně pracovní důvody, ale o tom ještě nemůžu mluvit. Mám to jen na krátkou dobu. A navíc vlastně, proč ne?
Jedná se o divadlo, film, nebo seriál?
Je to natáčení a shodou okolností jsme měli premiéru Richarda III., kde v kostýmních návrzích jsem měl bílé vlasy, takže to se vlastně hezky spojilo.
Už vás s touto proměnou viděla maminka Chantal Poullain? Jaký byl její první dojem?
Ještě neviděla! To mě nenapadlo, tak snad to nebude tak zlé, jak si asi myslíte. (smích)
Na televizních obrazovkách vás vídáme mimo jiné i v seriálu Polda. Jak se vám naskočilo do pomyslného rozjetého vlaku s Davidem Matáskem?
Už je to docela dlouho. Bude to přes dva roky a na tu otázku jsem odpovídal víckrát. Ale vždycky musím říct to samé, i když už se z toho pomalu stává klišé. David Matásek je super chlap, skvělý herec a hodně inspirující člověk. Takže tam nebylo moc co řešit.
Mé přepadení byla jen nafouklá mediální bublina, říká Vladimír Polívka |
Vnímáte to tak, že si jako herec určitou věc nebo určitý projekt postupně odžijete, dáte tomu to nejlepší a pak je zase na čase posunout se dál?
No jasně. Teď čekám na něco, čemu se budu moct absolutně odevzdat, tak jako jsem to párkrát v životě udělal. Ale seriály, které jsou třeba dlouhodobější, tam člověk musí umět od toho na chvíli správně ustoupit, aby se do toho mohl další den třeba zase naplno položit. Ale nemůžu tím úplně žít, to bych se zbláznil.
Jste cílevědomý člověk?
To bezpochyby jsem.
Bolek Polívka, Chantal Poullain a jejich syn Vladimír na archivní fotografii
Jste ten typ herce, co příliš netlačí na pilu a nepotřebuje být všude vidět?
To si taky myslím, že jsem. I když jsem přijal pár výzev, u kterých třeba někdo bude moci s tímto tvrzením nesouhlasit. Ale nikam se necpu, alespoň si to myslím. Každopádně výzvy přece často spočívají v tom dělat něco jiného než to, co známe. Takže ano, párkrát jsem to v životě udělal a vstoupil do něčeho, co bylo pro mě velkou neznámou.
Dali vám rodiče nějaké mediální školení, jak se chovat, abyste se lidem snadno neznelíbil?
Nevím jistě, jestli to dokážu posoudit. To asi musí divák sám určit, jestli jsem se znelíbil nebo ne. Ale od rodičů jsem nic takového konkrétního neslyšel. Spíš si myslím, že jsem jako houba a že ty věci dokážu sám vnímat. Takhle to myslím asi vnímali i oni. Že si poradím. A myslím si, že to nedělám úplně zle.
Co vaše sebejistota a věk? Jde to ruku v ruce, že čím jste starší, tím jste sebevědomější?
Já si myslím, že jo. Ono takhle… Vzhledem k tomu, že by to mohlo být naopak, tak jsem rád, že to je, jak to je. Ne tedy, že bych řekl, že jsem teď na nějakém svém vrcholu sebevědomí. Já se dokážu neustále zpochybňovat. Ale důležité je, co udělám pro to, abych byl maximální.
A když čtete nějaké kritiky něčeho, v čem působíte, smetete to ze stolu? Dělalo vám to v mládí větší starosti?
Vždycky se někdo najde. Mám dokonce jednu kritičku, nebudu jí dělat reklamu zadarmo, ale ta mě třeba nenávidí už od DAMU. Ta mě prostě zničí pokaždé. Myslím, že kdybych prošel se psem na vodítku přes jeviště, tak mě zničí jako nejslabší článek hry. A to bych nemusel říct ani slovo. Takže ano, vždycky to bolí, vždycky. Ti kritici to možná vědí. Ale jak říkám, jsou konstruktivní kritiky a jsou nenávistné kritiky. A když je ta kritika konstruktivní, tak si ji vždycky rád přečtu.
Největší dar ze vztahu s Bolkem Polívkou je náš syn, říká Chantal Poullain |
Myslíte si, že je to ta zbytečná zášť, co v Čechách funguje, že jste „ten Vláďa Polívka, co se narodil slavným rodičům“?
Jo. Ale tak je mi dvaatřicet let. Kdo nezná moji práci, tak mu to nebudu brát, ať ji nesleduje. Ale kdo ji zná, může myslím uznat, že se herectví opravdu věnuji. Takže já si tuto otázku vůbec nepokládám. Pokud někoho štvu nebo je někdo úzkostlivej kvůli tomu a proto, komu jsem se narodil, tak je mi to líto.
Kdybyste se měl v zahraničí představovat někomu, kdo vás nezná, jaké by byly tři role, které byste si dal do pomyslného životopisu?
Jedna z nich je určitě ta, kterou teď budeme připravovat. A zbylé dvě? To bych se musel rozmyslet. Vím třeba, do čeho jsem osobně investoval víc, do čeho méně. Ale ty zásadní věci jsou prozatím na divadle. Teď jsme měli točit krásný film o Československých legiích, ale byl zrušen. Měl jsem točit s Angličanama v srpnu, zrušeno. Všechno jsou to okolnosti současnosti. Takže já na ty nejlepší věci teprve čekám.
