„Nejvíce ze všech svých životních rolí mám rád hraní. Úplné začátky byly v dramaťáčku v mých osmi letech. Mám vystudovanou DAMU. Proč? JAMU bych tehdy nepřežil. Být v Brně, to už by bylo moc,“ říká člen Dejvického divadla v pořadu Mixxxer Live na ÓČKU o studiu v době, kdy se ještě závodně věnoval snowboardingu.
„Dělal jsem tehdy slopestyle, což jsou skoky, zábradlí, u-rampa a podobně. Juniorské závody jsem jezdil od svých třinácti let. Pak přišli první sponzoři a asi do devatenácti jsem jezdil mistrovství. Věnoval jsem tomu hodně času, kostí, obratlů i vazů,“ vzpomíná herec.
Snowboarding ho prý bavil i proto, že dobré sportovní výkony nikdo nemohl přisuzovat protekci či zásluhám slavných rodičů. S těmi se dnes Vladimír baví často o divadle a filmu. Předávání rad prý však u nich doma moc nefunguje.
„S tátou jsme si společně napsali představení s názvem Šašek a syn. Hlavně proto, abychom se vídali. Rady jako takové mi však nedává. Asi celoživotně spoléhá na to, že si vše rozmyslím sám a dobře. Nechává to dost na mně, jako ostatně vždycky všechno,“ popisuje Vladimír Polívka.
Během rozhovoru zavzpomínal herec také na půlroční studium v Kanadě. „Učil jsem se jazyk a věnoval se divadlu. Bylo to skvělé, chvilku samoty v zahraničí doporučuji každému mladému člověku, který moc neví, kudy se v životě vydat. Nenechte se natlačit hned do něčeho, co není opravdu vaše. Chce to v klidu si vše rozmyslet,“ vysvětluje.
K loňskému přepadení v Praze se Polívka nechce moc vracet. „Byla to nafouklá bublina. Podle policistů se toto děje na Praze 1 několikrát denně s tím, že občas jsou u toho i horší fyzická zranění jako pobodání a podobně. Nechci rozhodně nikoho strašit. Ale chci tím říct, že jsou mnohem závažnější věci, než že já dostanu od někoho facku, spadnu a praštím se přitom do hlavy,“ dodává.
18. června 2018 |