Jak to aktuálně vypadá s vaším zraněným kolenem, kvůli němuž jste musel předčasně zakončit svou účast v reality show Survivor?
V současné době probíhá kolagenová terapie a zhruba za dva týdny se na kontrole rozhodne, jestli zabrala, nebo bude potřebná operace. Moje koleno je značně rozmarné a náladové. Každý den se chová jinak a tím dělá celou záležitost napínavou jako hollywoodský thriller. Už si někdy připadám jako důchodce, protože se svými přáteli řešíme často už jen zranění a životní šrámy na úkor příběhů o ženách a alkoholu. (smích)
Proč myslíte, že se vám to stalo?
Přikláním se k teorii, že všechno se děje z nějakého důvodu. V soutěži jsem si nejdřív zranil kotník. Možná to bylo upozornění, že už jdu přes svoje limity a je čas přestat. To si ale v soutěži nepřipouštíte a chcete pokračovat. No a tělo zvolilo těžší kalibr, který už zabral. Taky je možné, že by další pokračování pro mě nebylo prospěšné a tak zasáhl můj anděl strážný. Zvolil sice poměrně hustou metodu, ale jak se říká, účel světí prostředky.
Stále se považujete za dítě štěstěny?
Ano, stále. Myslím, že i nepříjemné věci, které se mi v životě dějí, mají později své šťastné rozuzlení. A navíc to mé mamince řekly u porodu sudičky (porodní asistentky) a těm se nikdy neodporuje!
Pomohla vám k získání autority mezi členy kmenů vaše původní profese pedagoga?
K získání autority kdekoli pomohou pozitivní činy. Alespoň té pravé, přirozené autority. Já jsem měl to štěstí, že se mi dařilo jak při soubojích, tak i v sociální sféře. Možná mi pomohlo spíše to, že každý den v rádiu pracuji se dvěma ženami. Člověk se naučí naslouchat, nemluvit, nakrmit a pak je pohoda. (smích)
Byl byste schopný se k učení vrátit?
Rozhodně ano. Učení mi chybí a bavilo mě. Mám takový životní plán, že až někdy v budoucnu ukončím mediální dráhu, vrátím se zpátky do školy za katedru. Jen aby o to byl v mých osmdesáti ještě zájem.
Už pomalu nabíráte svou původní váhu, nebo si ztracená kila budete chtít udržet?
Zhubnutí považuji za pozitivní efekt Survivora. Dokonce je to velmi efektivní a levný způsob diety. Každopádně bych rád nabral zpátky nějaké to kilo, ideálně ne do břicha nebo boků, ale do svalové hmoty. Zatím to ale vypadá tak, že půjdu ještě dvakrát do posilovny a už tu zase budou Vánoce.
Co bylo vaše první jídlo, na kterém jste si po návratu domů nejvíc pochutnal?
První opravdové jídlo byla pizza na hotelu, kde jsem byl po odchodu ze soutěže. Myslel jsem, že si ji budu vychutnávat více a déle. Najednou tady ale prostě bylo jídlo, bylo ho dostatek a člověk si na komfort opakovaně zvyká nečekaně rychle.
Jak jste prožíval desetihodinový zpáteční let domů?
Vzhledem ke zranění kolene to bylo značně nekomfortní. Nevěděl jsem, kam si nohu, kterou jsem nemohl ani zcela natáhnout a ani skrčit, dát. Navíc vedle mě seděla nějaká paní, která dost chrápala a občas si na mě ve spánku odložila ruku. Příště se musí Survivor konat maximálně v Chorvatsku. (smích)
První setkání s fanoušky Survivora v pražských ulicích?
Když jsem se vrátil, měl jsem být v utajení. Jenže hned u mého domu zastavilo auto a v něm soused, který poznamenal: Noo, tak zas tak dlouho jsi to nepřežil. To bylo vůbec první setkání. A pak už jen příval pozitivních reakcí od rodiny i fanoušků na sociálních sítích.
Na několik týdnů jste absolutně vykročil ze své komfortní zóny, bylo to poprvé v životě?
Vzhledem k tomu, že jsem studoval na pedagogické fakultě tělesnou výchovu a jezdím od svých šesti let na dětské tábory, tak ne zcela. Samozřejmě, že se to těžko srovnává, ale překonávání tělesné zátěže a diskomfortu jsou společní jmenovatelé. Pokud bych bral v potaz i další aspekty, jako dlouhá doba trvání a nedostatek jídla, tak je to poprvé.
Jak taková zkušenost změnila váš pohled na „samozřejmé“ věci, kterými jsme v našem světě obklopeni?
Dokud je člověk v soutěži a nemá nic, bere najednou samozřejmé věci jako vrchol komfortu. Říká si, jak je bude už navždy doceňovat jinak, než kdy předtím. V mém případě už doceňuji spíše „svobodu“ běžného života a možnost se rozhodnout, co budu dělat.
Jak vnímáte současné dění na Ukrajině?
Válku považuji v roce 2022 za neomluvitelnou, zbytečnou, nepřijatelnou a ubohou. Touto cestou se v tomto, ani v dalších staletích, právo vyžadovat nesmí. Soucítím s ukrajinským národem a odsuzuji čin novodobého diktátora Putina. Před mnoha lety jsem účinkoval jako herec v hollywoodském filmu Vzestup zla o nacistickém Německu. Měl jsem pouze jednu scénu a to s Hitlerem. Už jenom tento fakt mi byl nepříjemný a doufal jsem, že nic takového, jako tehdy s nacismem, se už nikdy v reálném světě nemůže stát. Štve mě, že se mi to nesplnilo.
Byl byste schopný narukovat do války?
V současné době a se zraněním kolene asi určitě ne. Ale i tak je mi válka všeobecně nepříjemná. Otázkou ale je, když přijde čas bránit vlast. Ten naštěstí zatím nepřišel a věřím, že nepřijde, takže jsem rád, že se tak nemusím o narukování rozhodovat.
Umíte ovlivňovat stav vlastní mysli?
Snažím se na tom pracovat už dlouhou dobu. Mít pozitivní myšlenky, a umět tak částečně nasměrovat život k lepšímu, je ten cíl. Čtu populárně-vědecké knihy, zkouším si správně přát hezké věci a v mnoha směrech to, zdá se, funguje.
Jak se vypořádáváte ze strachem nebo s jinými, ne příliš příjemnými emocemi?
Některým se snažím čelit a tím emoce zbavit síly. Přijmu je a doufám, že odejdou. Některé ale chtě nechtě prožiju do poslední chvíle. Survivora jsem se také, po nabídce soutěžit, bál. Ale řekl jsem si že to v tomto životě zkusím a v tom dalším už budu jenom lenošit. (smích)
Jste perfekcionista, máte naplánovanou vlastní budoucnost?
Jak nejvíce rozesmát Boha? Řekněte mu své budoucí plány. (smích) Budoucnost se snažím neplánovat. Maximálně pozitivní přítomností. Ale samozřejmě mám v kalendáři několik budoucích událostí jako například rekonstrukci bytu, dražbu plavek ze soutěže, výrobu vlastního merche, nebo plánování dětského tábora Evropy 2. A perfekcionista jsem pouze v jistých případech, protože zjišťuji, že dokonalosti se dosahuje buďto těžko, nebo vůbec.
 Tomáš Zástěra bude hostem dalšího dílu pořadu Limuzína s Mírou Hejdou. Sledujte na ÓČKO STAR premiérově ve čtvrtek v 17:00, v reprízách pak v sobotu v 11:00 a v neděli v 19:00. |
Přikládáte při rekonstrukci svého bytu vlastní ruku k dílu? Kdysi jste se zabýval výrobou rukodělných předmětů, takže zručný budete.
Rekonstrukci jsem zadal kompletně profesionálům. Chci odevzdat starý byt a vejít do zcela nového. Je pravda, že vyrábím různé výrobky, pracuji občas manuálně, amatérsky truhlářím, tesařím i naivně umělecky tvořím. Ale v tomto případě si chci „užít“ jen pozici stavebního dozoru.
Z čeho se momentálně nejvíc těšíte?
Nejvíc se těším z přívalu přízně a tím i energie. To přináší nálož tvořivosti a radosti ze života i přes nelehkou dobu a situaci. A to všechno doufám dokážu předat i dál tím, co dělám. Baví mě vysílat na Evropě 2 se Zorkou Hejdovou, baví mě jezdit o víkendu na jihočeskou chalupu. Baví mě jen tak lenošit i dělat rozhovory o mé účasti v Survivoru. Jako třeba tento. Díky za něj. Díky za všechno a pojďme zkusit všichni fungovat tak, aby nás společně život bavil a těšil.
VIDEO: Tinder jsem musel smazat, byl jsem zahlcen, říká Zástěra:
