Uprimnou soustrast Pumpkine, pane Oranzovy..

Strašné. Odpocivej v pokoji.

Málokdo si uvědomí, kolik podobných případů je.

Teprve když jsme přišli o našeho chlapce s těžkou srdeční vadou, začala jsem pak více poznávat lidi, co se jim stalo něco podobného a zjistila jsem, že jiní nás úplně nemohou pochopit.

Jenom my, rodiče, kteří jsme něco takového prožili, víme, jak to bolí a že už nikdy nebudeme úplně šťastní.

Vždycky už zůstane stín a občasné propady do smutku.

Ztratit rodiče, sourozence, kamarády, to je dost normální, smutné sice, ale komu se to nestalo? Zato ztráta dítěte je nepřirozená, ale v podstatě, osud to tak nachystal a musíme to nakonec taky umět přijmout.

Timův BROKEN!

Tohle jako rodič nechceš nikdy zažít.

Zažil jsem trošku jinou ztrátu, ale velmi podobně.

Den se stane nocí.

Koukáš do zrcadla, poznáváš se, ale vidíš, že už jsi někým jiným.

Jediné co "pomáhá" jsou slzy a bolest prožité v rodinném kruhu, a když je rodina kvalitní, tak ji taková ztráta ještě více spojí...

Když tohle vidím, mám neskutečnou zlost na všechny sebevrahy a lidi, co si neváží vlastních životů...

Ale zase: čím více sebevrahů, tím méně sebevrahů

Nic horšího rodiče nemůže potkat. Smrt dítěte je devastující nepřenosná zkušenost. Není dobré truchlícím říkat Vím, jak vám je, nebo Život jde dál, protože už nikdy nic nebude jako předtím.

Nešťastný mladý muž i jeho rodina, takové věci by se neměly dít...

Tohle vždy moc bolí.

Noční můra každého rodiče :(

Strašně nespravedlivé a těžké.

Život není spravedlivý :-(.