Luboš Perek
Možná je to nejstarší astronom na světě. Narodil se 26. července 1919 v pražském Domě U Slunce a astronomii, kterou studoval, zasvětil celý život.
Jeho přičiněním byl v roce 1967 vztyčen na observatoři v Ondřejově největší dalekohled v Česku (tehdy patřil mezi deset největších na světě, pozn. red.) nebo v roce 1970 tamtéž, coby ředitel Astronomického ústavu Akademie věd, nechal vystavit horniny z Měsíce, které jako první na světě přivezli z vesmíru Američané a jejich mise Apollo 11.
Rok 1989 ho v klidu nenechal. Bylo mu 70 let a zatímco jeho stejně staří kolegové vědci si stěžovali, že uvolnění poměrů pro ně přišlo moc pozdě, Luboš Perek se začal učit s počítači a pokračoval v práci. Dalších neuvěřitelných třicet let.
Ještě loni v létě připravoval referát na valné shromáždění Mezinárodní astronomické unie, organizace, která sdružuje astronomy celého světa a kde působil několik let jako generální tajemník.
Na otázku, co ho nejvíc těší a trápí, nedávno týdeníku 5plus2 odpověděl: „Těší mě, že jsem se dožil, že zájem o vesmír je široký, že široké rodině se daří. Naopak nejvíc mě štve, že se OSN v otázce kosmického smetí zabývá směrnicemi, které nemají právní platnost, a moc nedbá na mezinárodní smlouvy, které právní platnost mají.“
