»Žijeme ve společnosti, kde mládí je největší hodnota a stárnutí největší hřích,« upozorňuje ve svých přednáškách gynekoložka, která pobývala nedávno v Praze na I. kongresu Federace národních evropských společností pro menopauzu. ~
Z čeho vůbec pramení takový obdiv k mládí? Proč je tak "in" být mladý? Štíhlý a bohatý?
Zřejmě proto, že tato společnost dává přednost tomu "vypadat jako" před "být". Zejména pro ženu je mládí vstupenkou do světa lásky, práce, úspěchu. Jedna britská socioložka se zabývala tím, kdo se vlastně v životě víckrát vdává či žení, a došla k prostému závěru, který v angličtině i krásně zní: Bývají to ženy mladé, tedy zdravé, "healthy", a m uži zámožní neboli "wealthy".
* Ve které společnosti se dnes nahlíží na stárnutí podle vašich představ?
Nejspíš už jen v těch, jimž povýšeně říkáme primitivní. Tam se totiž cení zkušenost jako poklad, o který se starý člověk může podělit s mladšími. Rychleji totiž ještě neznamená lépe. Když něco děláte léta letoucí, pak je velmi pravděpodobné, že to umíte dobře a že jste odhalili způsoby, jak to jde nejlépe, nejsnadněji, nejúčinněji. Paměť starých lidí je cennější, než jsme si dnes ochotni připustit. Kdysi jsem někde slyšela výstižné přísloví: Když zemře starý člověk, jako by vyhořela knihovna.
* Reklamy na kosmetiku, diety, prádlo, na léky v nás vzbuzují dojem, jako bychom si s jejich pomocí mohli prodloužit mládí. Jenže my si jimi paradoxně prodlužujeme stáří.
S tím už nic nenaděláme, protože dlouhověkost je zkrátka daný fakt. Mnohem důležitější je, jak kvalitně ony roky navíc prožijeme. Zatím je to s námi spíše jako s těmi růžemi, které se sice podařilo vyšlechtit do nebývalé krásy a trvanlivosti, ovšem ony mezitím ztratily svou přirozenou vůni.
* Stalo se vám, že vás nějaká reklama vysloveně rozčilila?
Popudila mě reklama na sušenky, o nichž se v ní mluvilo jako o »mladých sušenkách«. Taková pitomost! T ypický »youngismus«. Těžko snáším i to, když je na krabičce léků určených pro ženy v menopauze vyobrazena žena, nejlépe pod sprchou, které může být sotva pětatřicet.
* Některé ženy sahají v určitém věku po plastických operacích. Jsou to ty, které mají sebevědomí hodně, nebo málo?
Řekla bych to jinak: Jsou to ty, které na to mají. Jsem totiž přesvědčena o tom, že mít ty peníze a čas, udělala by to skoro každá.
* I vy?
Asi ano, neboť vypadat mlaději znamená cítit se mlaději. Plastické operace jsou vlastně naplněním odvěké touhy po věčném mládí a podle mě se čím dál víc stávají nejen součástí života žen, ale i mužů. Ženy to ovšem dělají spíš pro sebe než pro okolí. Ta, která se k odstranění vrásek nebo zpevnění poprsí odhodlá jen proto, aby získala zpátky muže, jenž se jí vzdaluje, bývá strašně zklamaná. Podobně jako žena, která se nechá přivést do jiného stavu v domnění, že očekávané dítě zabrání partnerovi v tom, aby se s ní rozešel.
* Náš život teď ohraničují hormony. V pubertě začínáme polykat hormonální antikoncepci, v přechodu zase hormonální substituci. Nepřeháníme to?
Těch medikamentů je možná opravdu příliš. Běžně se mi stává, že se mě pacientky ptají, zda mohou přivést dceru, protože by už potřebovala předepsat nějakou antikoncepci. Když se zeptám, kolik jí je, slyším: T řináct, čtrnáct... Ženou se ale člověk může opravdu stát i bez předpisu na antibaby pilulku. Na druhé straně: není to právě to, oč jsme léta bojovaly? Chtěly jsme se přece radovat ze sexu stejně jako muži, a ne pořád trnout, že otěhotníme. Chtěly jsme své děti plánovat a pak je rodit v co nejmenších bolestech, nechtěly jsme, abychom se po padesátce věčně koupaly ve vlastním potu... A tak jsme chodily za doktory a žádaly je: Udělejte něco! No a teď je toho až moc. Tak už to ale v životě bývá - máločeho je tak akorát.
* Vy hormonální substituci užíváte?
Ano.
* Proč?
Po mamince mám slabé kosti, a tak se snažím předejít osteoporotickým zlomeninám, před pár lety mi začaly padat vlasy - a na ty já jsem od dětství pyšná. A konečně doufám, že si tím zvýším šanci na to, aby se mi vyhnula Alzheimerova nemoc.
* Co považujete momentálně za největší zápor substituce?
Zvýšené riziko vzniku rakoviny prsu.
* Na kongresu o menopauze před třemi lety ve Vídni jste provokativně upozornila na to, že sebelepší hormony neuchrání ženu od toho, aby její manžel dal jednou přednost slečně výrazně mladší. Dodala jste tehdy: Muži to dělají i ze zoufalství, na rozdíl od žen totiž nemají proces svého stárnutí čím zbrzdit.
Muži skutečně umírají dříve jednak proto, že svému tělu obvykle průběžně nevěnují tolik pozornosti, a také proto, že jsou častějšími oběťmi autonehod, úrazů i násilných činů. Své tvrzení si dovolím upřesnit: mužům nejde - alespoň podle mého názoru - ani tak o prodloužení života jako spíš o prodloužení erektilní funkce.
* Myslíte si, že muži, pokud jde o věk, ženy vůbec někdy doženou?
Určitě. Pomoci by jim v tom měla andrologie - nový lékařský obor zabývající se právě poruchami mužských pohlavních orgánů a jejich léčbou.
* O rocích, o něž se prodloužil náš průměrný věk, mluvíte jako o bonusu, který každá žena dostala k životu navíc a měla by si ho co nejvíc užít. Jak s ním nakládáte vy?
Pracuji v nemocnici, i když už jen na poloviční úvazek. Učím mediky. Píšu skripta a knihy. Čtu, jak to jen jde. A snažím se co nejvíc času strávit se svými dvěma dcerami a čtyřmi vnoučaty. Koneckonců, ať to je jak je, oni jsou mým největším životním úspěchem. Mimochodem, nedávno se mě jedna vnučka zeptala: Babičko, a kdy už budeš opravdu stará? Proč tě to zajímá, já na to. A ona: No protože pořád říkáš, že až budeš stará, tak na nás budeš mít víc času.
Miche`le Lachowsky: »Jak stárnout tak, aniž by člověk zestárn ul? Na tuhle věčnou otázku je marné hledat odpověď. Člověk by zkrátka měl mít dost odvahy říci si nahlas, že pramen věčného mládí nikde neteče, a pak se snažit, aby si stáří užil co nejvíc.«
Z čeho vůbec pramení takový obdiv k mládí? Proč je tak "in" být mladý? Štíhlý a bohatý?
Zřejmě proto, že tato společnost dává přednost tomu "vypadat jako" před "být". Zejména pro ženu je mládí vstupenkou do světa lásky, práce, úspěchu. Jedna britská socioložka se zabývala tím, kdo se vlastně v životě víckrát vdává či žení, a došla k prostému závěru, který v angličtině i krásně zní: Bývají to ženy mladé, tedy zdravé, "healthy", a m uži zámožní neboli "wealthy".
* Ve které společnosti se dnes nahlíží na stárnutí podle vašich představ?
Nejspíš už jen v těch, jimž povýšeně říkáme primitivní. Tam se totiž cení zkušenost jako poklad, o který se starý člověk může podělit s mladšími. Rychleji totiž ještě neznamená lépe. Když něco děláte léta letoucí, pak je velmi pravděpodobné, že to umíte dobře a že jste odhalili způsoby, jak to jde nejlépe, nejsnadněji, nejúčinněji. Paměť starých lidí je cennější, než jsme si dnes ochotni připustit. Kdysi jsem někde slyšela výstižné přísloví: Když zemře starý člověk, jako by vyhořela knihovna.
* Reklamy na kosmetiku, diety, prádlo, na léky v nás vzbuzují dojem, jako bychom si s jejich pomocí mohli prodloužit mládí. Jenže my si jimi paradoxně prodlužujeme stáří.
S tím už nic nenaděláme, protože dlouhověkost je zkrátka daný fakt. Mnohem důležitější je, jak kvalitně ony roky navíc prožijeme. Zatím je to s námi spíše jako s těmi růžemi, které se sice podařilo vyšlechtit do nebývalé krásy a trvanlivosti, ovšem ony mezitím ztratily svou přirozenou vůni.
* Stalo se vám, že vás nějaká reklama vysloveně rozčilila?
Popudila mě reklama na sušenky, o nichž se v ní mluvilo jako o »mladých sušenkách«. Taková pitomost! T ypický »youngismus«. Těžko snáším i to, když je na krabičce léků určených pro ženy v menopauze vyobrazena žena, nejlépe pod sprchou, které může být sotva pětatřicet.
* Některé ženy sahají v určitém věku po plastických operacích. Jsou to ty, které mají sebevědomí hodně, nebo málo?
Řekla bych to jinak: Jsou to ty, které na to mají. Jsem totiž přesvědčena o tom, že mít ty peníze a čas, udělala by to skoro každá.
* I vy?
Asi ano, neboť vypadat mlaději znamená cítit se mlaději. Plastické operace jsou vlastně naplněním odvěké touhy po věčném mládí a podle mě se čím dál víc stávají nejen součástí života žen, ale i mužů. Ženy to ovšem dělají spíš pro sebe než pro okolí. Ta, která se k odstranění vrásek nebo zpevnění poprsí odhodlá jen proto, aby získala zpátky muže, jenž se jí vzdaluje, bývá strašně zklamaná. Podobně jako žena, která se nechá přivést do jiného stavu v domnění, že očekávané dítě zabrání partnerovi v tom, aby se s ní rozešel.
* Náš život teď ohraničují hormony. V pubertě začínáme polykat hormonální antikoncepci, v přechodu zase hormonální substituci. Nepřeháníme to?
Těch medikamentů je možná opravdu příliš. Běžně se mi stává, že se mě pacientky ptají, zda mohou přivést dceru, protože by už potřebovala předepsat nějakou antikoncepci. Když se zeptám, kolik jí je, slyším: T řináct, čtrnáct... Ženou se ale člověk může opravdu stát i bez předpisu na antibaby pilulku. Na druhé straně: není to právě to, oč jsme léta bojovaly? Chtěly jsme se přece radovat ze sexu stejně jako muži, a ne pořád trnout, že otěhotníme. Chtěly jsme své děti plánovat a pak je rodit v co nejmenších bolestech, nechtěly jsme, abychom se po padesátce věčně koupaly ve vlastním potu... A tak jsme chodily za doktory a žádaly je: Udělejte něco! No a teď je toho až moc. Tak už to ale v životě bývá - máločeho je tak akorát.
* Vy hormonální substituci užíváte?
Ano.
* Proč?
Po mamince mám slabé kosti, a tak se snažím předejít osteoporotickým zlomeninám, před pár lety mi začaly padat vlasy - a na ty já jsem od dětství pyšná. A konečně doufám, že si tím zvýším šanci na to, aby se mi vyhnula Alzheimerova nemoc.
* Co považujete momentálně za největší zápor substituce?
Zvýšené riziko vzniku rakoviny prsu.
* Na kongresu o menopauze před třemi lety ve Vídni jste provokativně upozornila na to, že sebelepší hormony neuchrání ženu od toho, aby její manžel dal jednou přednost slečně výrazně mladší. Dodala jste tehdy: Muži to dělají i ze zoufalství, na rozdíl od žen totiž nemají proces svého stárnutí čím zbrzdit.
Muži skutečně umírají dříve jednak proto, že svému tělu obvykle průběžně nevěnují tolik pozornosti, a také proto, že jsou častějšími oběťmi autonehod, úrazů i násilných činů. Své tvrzení si dovolím upřesnit: mužům nejde - alespoň podle mého názoru - ani tak o prodloužení života jako spíš o prodloužení erektilní funkce.
* Myslíte si, že muži, pokud jde o věk, ženy vůbec někdy doženou?
Určitě. Pomoci by jim v tom měla andrologie - nový lékařský obor zabývající se právě poruchami mužských pohlavních orgánů a jejich léčbou.
* O rocích, o něž se prodloužil náš průměrný věk, mluvíte jako o bonusu, který každá žena dostala k životu navíc a měla by si ho co nejvíc užít. Jak s ním nakládáte vy?
Pracuji v nemocnici, i když už jen na poloviční úvazek. Učím mediky. Píšu skripta a knihy. Čtu, jak to jen jde. A snažím se co nejvíc času strávit se svými dvěma dcerami a čtyřmi vnoučaty. Koneckonců, ať to je jak je, oni jsou mým největším životním úspěchem. Mimochodem, nedávno se mě jedna vnučka zeptala: Babičko, a kdy už budeš opravdu stará? Proč tě to zajímá, já na to. A ona: No protože pořád říkáš, že až budeš stará, tak na nás budeš mít víc času.
Miche`le Lachowsky: »Jak stárnout tak, aniž by člověk zestárn ul? Na tuhle věčnou otázku je marné hledat odpověď. Člověk by zkrátka měl mít dost odvahy říci si nahlas, že pramen věčného mládí nikde neteče, a pak se snažit, aby si stáří užil co nejvíc.«
