S Kateřinou Sokolovou jsme se v hotelu v centru Prahy potkali na důležitém galavečeru. Čeho se týkal?
Autismu a charitativní činnosti. Jak už asi hodně lidí o mě ví, už sedm let mám nadační fond AutTalk, který jsem založila společně s mým tátou na základě naší rodinné zkušenosti. Podporujeme rodiny pečující o autisty. Tento večer je věnován čtyřem konkrétním rodinám, maminkám samoživitelkám, které to nemají jednoduché a na které se bude dražit.
Ono je to hezké, řekne se galavečer nadace, ale vy sama moc dobře víte, kolik to dá práce, že to je 365 dní v roce shánění peněz od lidí, kteří vám přispějí.
Máte pravdu, je to hrozná práce. Byly i chvíle, kdy jsem si říkala, proč se na to nevykašlu. (smích) Opravdu je to hodně práce, je to náročné dát dohromady. Ale věřím, že výsledek bude stát za to a pomůžeme dobré věci.
Kdy v životě jste si uvědomila, že modeling není úplně stoprocentně to, co vás naplňuje a že je to až ta zpětná vazba od lidí, kterým měníte životy?
Neřekla bych, že modeling mě nenaplňuje. Já si myslím, že modeling je určitě skvělá část mého života, která mi hodně dala. Procestovala jsem celý svět a seznámila jsem se díky tomu se spoustou zajímavých lidí. Ale myslím si, že v určitém věku je čas posunout se dál a využít všechny ty svoje kontakty a možnosti. Jsem ráda, že se mi to povedlo takovýmhle způsobem přetavit.
Sama jste v životě určitě zažila různé turbulence. Takové to, když něco v životě nevyjde, je třeba se s tím vyrovnat a pak se to může stát i určitým naším hnacím motorem...
Těch turbulencí bylo v mém životě opravdu hodně. Troufám si říct, že to byla až horská dráha. Takže ano, jasně, samozřejmě to bylo chvílemi divoké. Ale myslím si, že každá zkušenost v životě člověka posune dál. Myslím si, že tam, kde jsem právě teď, jsem právě i díky tomu, čím vším jsem si prošla.
Zanedlouho nás čekají Vánoce. Jak je vy osobně prožíváte? Budou ty letošní pro vás v něčem speciální?
Na Vánoce se těším, mám moc ráda i ten předvánoční čas. Já si to fakt užívám, i svařák a vánoční trhy. Moc se těším, budu v okruhu svých blízkých a určitě budu s přítelem, takže to bude fajn.
Ráďa je šťastný ve svém světě, říká o nemocném bratrovi Sokolová |
Dovolí si vůbec taková krásná žena jako vy několik druhů cukroví, nebo to cukroví spíš u vás vyžaduje přítel?
Musím říct, že já až tak moc na sladké nejsem, což je moje štěstí. Já si spíš dám ten bramborový salát, nebo nějaké oříšky. Ale jo, hřeším, samozřejmě. K Vánocům to prostě patří.
Máte potom v lednu přísný režim v lednu?
Když to o Vánocích přeženu, samozřejmě se snažím v lednu nasadit přísnější režim. To určitě jo.
Jste člověk, co podstupuje různé týdenní nebo měsíční očisty, pije různé přírodní šťávy, nebo si troufne na suchý únor?
Nejsem zastánce až tak radikálních věcí. Ale co mi hodně vyhovuje, je fasting, takzvaný přerušovaný půst. To je skvělá věc. Ale samozřejmě to není pro každého. Každý má jiné tělo, každému vyhovuje něco jiného.
Je důležité, aby to dodržoval i ten druhý člověk v páru?
Myslím si, že ne. Ale my to tak v podstatě držíme oba, protože přítel moc nesnídá. Takže to u něj tak je přirozeně.
Co byste si přála, aby se v české společnosti změnilo? Myslíte si, že co se týká autismu, mají lidé stále předsudky? Je potřeba něco změnit, udělat osvětu?
Já jsem moc ráda, že se ptáte na tuto otázku, za to děkuji. Myslím si, že určitě ano. Je potřeba nejen osvěta okolo autismu, aby o autistech lidé věděli více. Co to obnáší, co obnáší péče o autistu, která je velmi náročná, ale třeba také to, že velký problém je v současnosti inkluze autistů do základních škol. Obrovský problém je i to, co bude s autisty, když dospějí a až se jejich rodiče o ně nebudou moci starat. Domovů pro dospělé autisty je v Česku žalostně málo. Toto jsou určitě témata, která jsou potřeba řešit.
Je to vaše další meta do příštích let, na co se vrhnout?
Určitě bych ráda otevírala tyto otázky. Myslím si, že je potřeba o nich mluvit. Jsou to taková palčivá témata, která ty pečující rodiče v současné době hodně trápí.
A co otevření domu pro dospělé autisty v Čechách?
To už mám za sebou. Já jsem se stala patronkou jednoho domova pro autisty, jmenuje se Daniela, je pod taktovkou Diakonie. Jsem ráda, že i prostřednictvím AutTalk jsme mohli podpořit vznik tohoto domova.