Máte nový účes. Dlouhé vlasy jsou hit letošního jara?
Jdu proti módním trendům. Všichni teď mají hlavy vyholené, já to mám jinak. Přikázala mi to má kadeřnice Blanka, které tímto děkuji, protože každé ráno zažívám trápení, co s těmi vlasy udělám, aby to nějak vypadalo. Myslel jsem si, že se to hodí do role v muzikálu Rocky, kde hraji ztracenou existenci. Alkoholika, který neví, co se svým životem. Jenže oni mi stejně dávají na hlavu paruku a já vypadám jako Geňa za mlada.
Přijdete mi hubený. Je to záměr, nebo vás doma přítelkyně trápí hlady?
Naopak, mám neustále asi dvě kila nadváhu oproti normálu, což jsem zjistil tak, že jsem nemohl zapnout kostým. Jsem za to rád, protože já bych měl rád víc kilo nahoře. Ale mám právě opačný problém, nemůžu moc přibrat a musím se spíš hlídat, abych hodně jedl. Petra doma vyvařuje a moc dobře.
S Petrou Vraspírovou se potkáváte nejen doma, ale i na jevišti.
My tady spolu hrajeme už třetí muzikál a ani v jednom jsme se vlastně skoro nepotkali. V Mamma Mia!, ač jsem její otec, tak spolu máme pár vět. V první polovině muzikálu Ať žijí duchové! já hodně hraji, ale ona v ní není, zato v druhé polovině to je zase opačně. Až na konci spolu máme asi dvě věty. V muzikále Rocky hraje Petra jednu z holek, které se točí okolo Apolla Creeda - soupeře Rockyho. Já jsem na Rockyho straně, takže ani tady spolu do kontaktu nepřijdeme. Tudíž se spolu potkáváme až doma. Beru společnou práci jako příjemné zpestření našeho života, ale není to o tom, že spolu trávíme 24 hodin denně. Na druhou stranu, my jsme tu spolu rádi - ať v práci, nebo doma.
Jak vůbec funguje přátelství mezi herci? Chodíte třeba po představení či zkoušce někam do společnosti? Nebo jezdíte společně na dovolené?
Především hodně záleží na tom, kolik vám je. Pamatuji si doby, kdy jsem začínal. Můj první muzikál v Praze byly Vlasy, což už je 20 let. Tehdy jsme tím poměrně všichni žili, pořád jsme pařili, jezdili společně na výlety. Myslím, že to tak mají i dnešní mladí herci. Já už dnes mám o 20 let víc a za sebou něco kolem 40 muzikálů, tak to už tak neprožívám. Spíš malinko v hloubi duše závidíme těm mladším a chtěli bychom se nechat nakazit tím entuziasmem, naivitou, což nemyslím vůbec ve zlém. Na druhou stranu, už to mám za sebou. Dnes na ty pařby nejsem. Naopak mám rád klid a zázemí.
Cítíte se tedy už jako stařík?
Nechci být moc „mudroprdný“, ale každý věk má své. Teď mi to nechybí, protože mám zase jiné krásy. Radši půjdu s Petrou nebo dětmi a bude mě to naplňovat víc, než jít někam zapařit. Samozřejmě neříkám, že bych nezašel na dvojku vína, ale teď to mám v životě trochu jinak, než jsem to měl ve dvaceti.
Kolikrát byla vaše dcera na muzikálu Ať žijí duchové!, kde jste hrál?
Dcera muzikál Ať žijí duchové! viděla tuším tak třikrát. Párkrát se mnou byla i v zákulisí, protože když jsem hrál, tak tu chtěla být s námi. Poměrně dobře ho zná, stejně jako jiné muzikály a dokonce jsem jí tu měl chvíli i na zkoušce Rockyho. Když jsme jeli domů autem, tak už zpívala písničky z Rockyho. Na tohle má dobrou paměť.
Roman Vojtek s dcerou Editou
Myslíte, že se bude chtít vydat ve vašich šlépějích?
Strašně chce zpívat. Doma spolu zpíváme a nahráváme si to. Je moc šikovná, ale jakmile se dostane někam, kde by to měla předvést, nastane problém. Já na ni samozřejmě netlačím, nemyslím si, že by byla geniální zpěvačka. Ale je hezké to pozorovat. Má dobrého pamatováka i na tanec. Třeba při Tvoje tvář má známý hlas, kde jsem dělal Michaela Jacksona, si nastudovala mé vystoupení a pak mi to předváděla. Bylo to poměrně věrohodné i s tou její angličtinou a pohyby.
Dokážete se na sebe takhle dívat i vy sám v televizi?
Mám to tak, že se na sebe podívám většinou jednou, abych měl nějakou zpětnou vazbu a viděl, že tohle se mi povedlo, tohle méně, tohle bylo strašný. Ale že bych seděl u telefonu a sledoval, kde všude jsem, to ne. Zato můj dvouletý syn nedávno objevil kouzlo tabletu a internetu. Podle mě viděl písničku Náš auťák z Pomády, kterou jsem někde zpíval, tak deset tisíckrát. Občas mám pocit, že polovina jeho slovní zásoby pochází z této písně.
Máte vy sám nějakou hezkou vzpomínku k filmu, kde jste hrál?
Točil jsem několik menších televizních pohádek. Většinou jsem v nich hrál zamilované naivní vesnické joudy s dlouhým hárem na hlavě. Když je nějaká ta pohádka v televizi, směju se. Jednou na mě někdo vytáhl mé první televizní vystupování, kdy jsem jako reportér uváděl pořad Klub přátel dechovky. Ve studiu seděl pan Hegner a říkal: „A teď přepojujeme na našeho reportéra, Romana Vojtka“ a já na to: „Hlásím se vám z Orodína, kde právě probíhá mistrovství České republiky v mažoretkách.“
