„Já jsem byl jediný v porotě, kdo má na tancování papír, všichni tři ostatní jsou zájmová umělecká činnost. A ještě jsem tam navíc byl jediný Čech. Protože tam byl Ostravák, Brňák a Němka,“ prohlásil Richard Genzer na adresu Zdeňka Chlopčíka, Jana Tománka a Tatiany Drexler.
Není žádným tajemstvím, že se Geňa, jak baviči přezdívají, věnuje také výrobě palačinek. Stroj si koupil v době, když nebylo co dělat. Od prvotních nezdařených pokusů se nakonec vypracoval k docela povedeným palačinkám, které připravuje v plné soustředěnosti. „Je to v takovém speciálním grifu, musíš být jako houslista a dělat takový ušlechtilý pohyb,“ vysvětlil, jak dělat úhledné a tenké crêpes a ke své zanícenosti řekl, že se mu vždy udělá dvojitá brada a vypadá jako pelikán.
Jan Kraus připomněl také Genzerovy potíže, které vznikly v souvislosti s projektem hausbótu. „To byl dům na vodě, a měl 165 metrů čtverečních, to by i Mareš čuměl,“ popsal Genzer svoji neuskutečněnou vizi příbytku na Vltavě. „Tak jsem to zaplatil, a tím to skončilo. Ta firma šla do exekuce.“
I když se snažil, seč mohl, dostat svůj hausbót anebo peníze zpět, vše bylo marné. „Už jsem si na to zvykl. A teď stavíme nové hausbóty, hodně a pro všechny. Tak tam si snad nějaký uloupnu. Já jsem nepoučitelný!“ prohlásil vesele.
Bydlení na hausbótu už si vyzkoušel a moc se mu líbí, jen upozorňuje, že když se člověk opije, musí mít na sobě neustále plovací vestu. „Co je na hausbótu nejhorší, nesmíš se rozkmotřit s kachnami a labutěmi,“ varoval ještě a řekl, jak vedl válku s labuťákem, který se zamiloval do jeho vodního skútru. „Nakonec jsem to vyřešil pomocí dlouhého rybářského prutu. Ale vychovával jsem ho asi čtyři dny.“
