Jak zvládáte hektický život zpěvačky s mateřstvím?
Maximum času se snažím být s malým. A když mám pocit, že jsme se viděli málo, tak ho nedám do školky, abychom se užili. Partner je také herec, takže se často jen doma střídáme. Dohromady pak využíváme každou minutu. Ale to je asi známé více maminkám.
Jaký byl pro vás návrat po porodu?
To byl rychlý návrat, já jsem si jen odskočila. Ještě v sedmém měsíci jsem hrála v muzikálu Quasimodo premiéru a těsně po šestinedělí už potřebovali záskok. Tedy opravdu jsem byla doma jen chvilku. První měsíce pozvolna a po půl roce už v plném provozu.
Předpokládám, že patříte mezi ty šťastné ženy, které moc postavu řešit nemusí, a to ani po porodu.
Já to nějak neřeším, to je pravda. Váha pro mě dnes už vůbec není důležitá. Mám přes měsíc vybitou baterku ve váze a až budu chtít zvážit našeho tříletého Oskárka, tak baterku koupím. Vím, že nízká váha žádné ženě štěstí nepřinese.
Změnila jste hodně věcí s narozením syna?
Pro mě to bylo úplně samozřejmé. Už jsem nebyla dvacetiletá holka. Takže jsem změnu nepocítila. Jsem ráda, že to přišlo v tomto věku. Nelituji, že jsem počkala. Důležitý je totiž partner a Oskárek má úžasného tatínka.
Máte i čas sama na sebe?
Já jsem tak dva a půl roku neměla čas na nic. Tak jsem si řekla, že musím alespoň hodinku investovat do sebe. Užívám si hlavně na manikúře, ale jinak chodím i ke kadeřníkovi a nepravidelně na masáž. Spíš sednu na kolo nebo si jdu zaběhat. Nebo práce na zahrádce, práce s hlínou a kamínky mě obohacuje a uklidňuje.
A co to klasické šílení po kabelkách a po botách?
Tak to já šílím, když objevím boty ve své velikosti, což není lehké, protože mám číslo 35. Botasky seženu v dětském oddělení, ale dámské boty, to je někdy investice. Jinak nejvíc investuju do zahrady, za stromy nebo za venkovní lampy, kameny. V posledních letech utrácím nejvíc za Oskárka.
Na podzim nastoupíte do muzikálu Evita místo těhotné Moniky Absolonové. Napadlo vás, že si ji ještě někdy zazpíváte?
Popravdě mě ta nabídka divadla Studio DVA dost překvapila. Brala jsem roli Evy Peron, jako svou krásnou muzikálovou historii. Evitu mám v sobě uloženou jako zásadní roli a určitě mě občas napadlo, jaké by to bylo si ji ještě zazpívat. Ale jsem fatalista a vždycky jsem věřila, že pokud se máme ještě setkat, tak se nemineme.
Jak s odstupem času vnímáte to, že jste se v pouhých dvaceti letech (v roce 1998) stala celosvětově nejmladší Evitou?
I Eva Peron vše dokázala velice mladá. Takže dnes se na ni dívám spíš jako starší sestra, až bych řekla trochu mateřsky. Když mám dnes pocit, že už o roli příliš přemýšlím, snažím se vzpomenout, jak jsem o ní uvažovala, když mi bylo dvacet.
Co vás kromě Evity zaměstnává?
Momentálně představení Mamma Mia! kde hraji roli Tanji a to mě moc baví. Jde o komediální roli, což si užívám. Letos také slavíme 100 let od narození Edith Piaf, se kterou jsem spjatá již patnáct let. A také dotáčím česko-francouzské CD Rendez-vous. Polovina repertoáru je moje vlastní tvorba nebo skladby akordeonisty Saši Yasinského a druhá půlka naše oblíbené francouzské. Pak 19. listopadu chystáme křest v divadle ABC.
S Edith jste si podobné nejen hlasovou vybaveností, ale i typově. Dokonce jste se narodila ve stejný den jako ona. Cítíte nějaké propojení?
Ne že bych propadala horoskopům a tak, ale je fakt, že v některých věcech si podobné jsme. Ale upřímně jsem ráda, že naše životy jsou jiné a podobnost je hlavně ve zpívání.
Je vám i díky Edith blízká Francie?
Byla jsem ve Francii dvakrát v životě. Jednou jsme jen přestupovali na letišti cestou do Brazílie a pak jsem byla pár dní v Paříži. Tedy moje Eiffelovka je Petřínská věž a moje Paříž je Plzeň, kde jsem začala před patnácti lety zpívat francouzsky v představení Edith -vrabčák z předměstí.
