Přesně před pětačtyřiceti lety, 23. ledna 1957, oslavovalo malé knížectví narození Caroline Louisy Marguerity Grimaldiové, prvního potomka knížete Rainiera III. a bývalé americké herečky Grace Kellyové. Dvorní fotograf Howell Conant byl nadšen: "Caroline se už v plenkách může chlubit svůdnou krásou. Je to koktejl z divočiny a klasiky." Malá princezna sabotovala s radostí dvorní protokol, kde jen mohla.
Její mladší sestra Stéphanie jí dala brzy přezdívku po jedné komické figurce - Hrozný Max.
Již v sedmnácti si užívala bouřlivého nočního života pod Eiffelovkou a v devatenácti se jako studentka psychologie a filozofie na Sorbonně bezhlavě zamilovala do Phillipa Junota, o sedmnáct let staršího pařížského playboye, za kterého se provdala. Nerovný svazek, který působil knížecím rodičům mnoho vrásek, však vydržel jen dva roky.
Ani další události v životě Caroline nepřipomínají idylický život pohádkové princezny. V roce 1982 jí při automobilové nehodě zemřela matka, kněžna Grace.
Rok po její smrti se Caroline vdala za italského průmyslníka a milovníka rychlé jízdy Stefana Casiraghiho. Manželství, ze kterého vzešly děti A n d r é , Pierre a Charlotta, by z ř e j m ě šťastně pokračovalo dodnes, nebýt smrtelné nehody Casiraghiho při závodě motorových člunů v roce 1990.
Jeho smrt způsobila vážné komplikace, neboť církev dlouho nechtěla uznat pravoplatnost rozvodu a druhého sňatku. Až do roku 1993 proto byly jejich děti včetně možného následníka trůnu Andrého nelegitimní, bez nároku na knížecí titul.
V den svých 42.
narozenin se Caroline vdala potřetí. Jejím vyvoleným se stal princ Ernst August von Hannover, pravnuk německého císaře Viléma II., známý rváč a nepřítel novinářů. V roce 1999 se jim narodila dcera Alexandra.
Důvody p r i n c o v y nenávisti k tisku jsou zřejmé. On i jeho žena jsou žurnalisty neustále pronásledováni, což při vznětlivé povaze německého šlechtice bývá nebezpečné.
Přestože novináři museli nejednou za článek či fotografii podstoupit i fyzické újmy, sledují prominentní dvojici doslova na každém kroku.
Nedávno německého prince rozpálili do ruda informací, že se při návštěvě světové výstavy Expo 2000 v Hannoveru vymočil na turecký pavilon. Prohřešek, jejž aristokrat zprvu popíral, pobavil celý svět s výjimkou Turků, kteří se cítili pohoršeni, a princ se musel veřejně omluvit.
Zatímco manžel bojuje s novináři převážně pěstmi, Caroline zvolila bezpečnější a pro dámu vhodnější taktiku - soudní procesy. Jen ve Francii vysoudila v letech 1999 a 2000 na obrázkových týdenících 3,5 milionu franků, to je přes 17 milionů korun.
Ve výši odškodného ji předčila pouze její sestra Stéphanie.
Tragickou smrtí své matky se z Caroline stala první dáma monackého knížectví, protože její bratr a následník Albert je dosud svobodný. Šeptá se dokonce, že by stárnoucí kníže Rainier nejraději jednou předal panování v Monaku právě jí.
Její mladší sestra Stéphanie jí dala brzy přezdívku po jedné komické figurce - Hrozný Max.
Již v sedmnácti si užívala bouřlivého nočního života pod Eiffelovkou a v devatenácti se jako studentka psychologie a filozofie na Sorbonně bezhlavě zamilovala do Phillipa Junota, o sedmnáct let staršího pařížského playboye, za kterého se provdala. Nerovný svazek, který působil knížecím rodičům mnoho vrásek, však vydržel jen dva roky.
Ani další události v životě Caroline nepřipomínají idylický život pohádkové princezny. V roce 1982 jí při automobilové nehodě zemřela matka, kněžna Grace.
Rok po její smrti se Caroline vdala za italského průmyslníka a milovníka rychlé jízdy Stefana Casiraghiho. Manželství, ze kterého vzešly děti A n d r é , Pierre a Charlotta, by z ř e j m ě šťastně pokračovalo dodnes, nebýt smrtelné nehody Casiraghiho při závodě motorových člunů v roce 1990.
Jeho smrt způsobila vážné komplikace, neboť církev dlouho nechtěla uznat pravoplatnost rozvodu a druhého sňatku. Až do roku 1993 proto byly jejich děti včetně možného následníka trůnu Andrého nelegitimní, bez nároku na knížecí titul.
V den svých 42.
narozenin se Caroline vdala potřetí. Jejím vyvoleným se stal princ Ernst August von Hannover, pravnuk německého císaře Viléma II., známý rváč a nepřítel novinářů. V roce 1999 se jim narodila dcera Alexandra.
Důvody p r i n c o v y nenávisti k tisku jsou zřejmé. On i jeho žena jsou žurnalisty neustále pronásledováni, což při vznětlivé povaze německého šlechtice bývá nebezpečné.
Přestože novináři museli nejednou za článek či fotografii podstoupit i fyzické újmy, sledují prominentní dvojici doslova na každém kroku.
Nedávno německého prince rozpálili do ruda informací, že se při návštěvě světové výstavy Expo 2000 v Hannoveru vymočil na turecký pavilon. Prohřešek, jejž aristokrat zprvu popíral, pobavil celý svět s výjimkou Turků, kteří se cítili pohoršeni, a princ se musel veřejně omluvit.
Zatímco manžel bojuje s novináři převážně pěstmi, Caroline zvolila bezpečnější a pro dámu vhodnější taktiku - soudní procesy. Jen ve Francii vysoudila v letech 1999 a 2000 na obrázkových týdenících 3,5 milionu franků, to je přes 17 milionů korun.
Ve výši odškodného ji předčila pouze její sestra Stéphanie.
Tragickou smrtí své matky se z Caroline stala první dáma monackého knížectví, protože její bratr a následník Albert je dosud svobodný. Šeptá se dokonce, že by stárnoucí kníže Rainier nejraději jednou předal panování v Monaku právě jí.
