Rozhovor děláme v den, kdy odešla zpěvačka Hana Zagorová. Jak na ni vzpomínáte?
Já na ni vzpomínám jako na obrovského profesionála. Jako na moc milého a hodného člověka. Vtipného, moudrého, chytrého a sečtělého. Jsem strašně ráda, že jsme se potkávaly i že jsme spolu nazpívaly krásný duet nazvaný „Já o něm vím své“. Dnešní zpráva mě strašně zasáhla. Prostě jsem s tím nepočítala. Měla jsem pocit, že se z toho dostane, že to bylo na cestě k lepšímu. Je to smutné.
Ztrátu partnera jste si sama také prožila…
Je mi líto Štefana. Protože vím naprosto přesně, co prožívá. Ano, prožila jsem si to taky. Ty první dny, týdny a ten čas hned „po“ je prostě příšernej. Ale musí se to odžít. Čas to trošku obrousí, i když ten tichej smutek ve vás stejně vždycky zůstane. Ale zase na druhou stranu, když se podíváte, jaký lidi už jsou tam nahoře, tak si myslím, že Hance nebude smutno a že tam bude jeden velkej mejdan.
Zpěvačky mají často rády v osobním čase ticho. Ale přesto, když se zaposloucháte do repertoáru Hany Zagorové, jaké songy si ráda poslechnete?
Já mám strašně ráda její písničky ještě z Ostravy. Třeba Obraz smutný slečny a tak. Když to bylo takový syrový. Ty její zpovědi jsou samozřejmě krásné, je tam duše, je tam všechno. Ale kdysi to mělo ještě takový drive. Na začátku v podstatě zpívala bigbít. To se mi moc líbilo, to období.
Hana Zagorová, Iveta Bartošová, Markéta Muchová, Naďa Urbánková, Helena Vondráčková, Petra Janů, Marie Rottrová a Jitka Zelenková v pořadu Možná přijde i kouzelník (1985)
Chodila jste si do Supraphonu pro Hančiny singly?
Nechodila jsem pro její singly, musím se přiznat. Měla jsem ji moc ráda jako člověka, i když jsem se samozřejmě nevyhnula tomu, že jsem poslouchala její písničky. Ale moje gusto byla spíš Marta Kubišová.
Jak reflektujete současnou dobu coby žena i coby zpěvačka ve smyslu toho, co na vás dnes chrlí média? Jaké máte pocity z toho, co na vás kouká z magazínů a podobně?
Z magazínů na mě koukají samé krasavice z Photoshopu, že jo. To je takový ten umělý svět, který asi k tomu patří. Teď je nový trend, že v reklamách nemusejí být všichni krásný, což se mi docela líbí. Protože dřív se moc nepočítalo s normálním člověkem, takže v katalozích a na reklamách je málo co pravdivý, co si budeme povídat. Taková povrchní doba. Mám komentovat to, co se děje teď? Nejlepší je rozčilovat se nebo zlobit se jen věcmi, které ovlivním. A nestresovat se zbytečně dopředu. Většinu času kromě doby, kdy jezdím na koncerty, trávím v lese na chalupě. Když je mi smutno, popadnu psíka, jdu do lesa, tam si vyčistím hlavu a všechny problémy mi můžou být ukradený. To je jediná možnost, jak si člověk zachová zdravý rozum.
Přes covid jsem nakynula jako knedlík. Zase musím shodit, říká Petra Janů |
Je skutečně pravda, že nejvíc vás dobije a tu vydanou energii vám vrátí publikum?
To si pište! To je prostě nepopsatelné. Kdo to nezažil, nepochopí. Vyprávět se o tom ale dá. Ty pocity jsou úžasné, protože ty lidi berou vás, vy nabíjíte je, ta energie se vám vrací… Přijdu do šatny, jsem unavená jako kotě, ale šťastná. Je to prostě překrásný pocit. Ta výměna energie je magická a miluji to. Dokud mi pánbůh zdraví dá a dokud mě lidi budou chtít poslouchat, tak se mě nezbavíte.
Petra Janů (2019)
Spousta lidí ráda sní. Nevím, jestli jste taky snílek, ale kdybyste se tady s námi zasnila před kamerou, jaké tři věci byste si ráda dopřála nebo ve svém životě změnila?
Nezměnila bych nic. Já si myslím, že všechno, co jsem prožila, mělo smysl. Ze všeho jsem si něco vzala. Jednou jsem si taky nabila nabyla nos, co si budeme povídat. Ale tři věci? Víte, co já bych strašně chtěla? Já mám hrozně ráda jídlo. Vím, že to je malicherné v téhle vážné době, ale tak můžu říct taky nějakou ptákovinu, že jo. Přála bych si, kdybych mohla sníst, cokoliv bych chtěla a nepřibrala bych po tom ani deko.
Pozorujete, že si musíte čím dál tím víc odpírat buchty a podobně?
Ale to víte, že jo! Lockdown mi dal strašně zabrat, já jsem nakynula jak… Proč si myslíte, že mám teď na sobě tyhle velký volný věci? No, ale dělám na tom, abych do 19. října, kdy budu mít Lucernu, byla v pořádku.
Denně musím ujít 10 tisíc kroků, abych neztloustla, říká Petra Janů |
A co si tady z finalistů Muže roku ulovit nějakého soukromého trenéra?
(smích)
Na trénink, samozřejmě.
Já myslím, že ne. Za ta léta, co jsem cvičila a trénovala, tak už to mám v paži a vím, co si můžu dovolit a co si nemůžu dovolit. Vím, jak mám cvičit, co na který svaly a tak dále. Takže já trenéra nepotřebuji. A kromě toho, tady to jsou samý rybízové takový.
Co na mužích oceňujete?
Zaprvé, že jsou, protože bez nich to nejde. Muži jsou báječní. Oceňuji na nich, když dovedou uznat chybu, což je u chlapů občas docela oříšek. A oceňuji i to, když si s nimi mám o čem povídat a když je s nimi sranda. To zase není tak moc, ne?
VIDEO: Petra Janů a Hana Zagorová - Já o něm vím své:
