Ještě stále dodržujete svůj rituál pálení scénářů? Který z nich takto dopadl jako poslední?
(smích) Pálím jen ty postavy, které se se mnou spojily a jimž jsem umožnila přístup hluboko do sebe. Poslední byla maminka z #martyisdead. Žena, které se zabil syn. A poslední adept na „spálení“ je Jitřní záře. Ale ještě se s ní neloučím.
Jak těžké je pro vás loučit se se svými postavami?
Je to snadné. Nic z toho nejsem celá já. Stačí mi se pořádně najíst a vyspat, trochu odstup… a žijí si dál svým životem a já tím mým.
Máte na svém kontě ze své herecké minulosti nějakou, se kterou jste se nerozloučila dodnes? Umíte nenosit si práci domů?
Kdysi jsem to neuměla, když jsem hrála magora, tak jsem si v trolejbuse potahovala vlasy a kymácela se. Když jsem hrála Lady Macbeth, byla jsem dvacátnice a nevěděla, jak takovou silnou ženu tehdy „unést“. Chodila jsem po parku a učila se kletby ze scénáře a kolem kroužila hejna vran. Dnes se tomu směju, ale tehdy jsem to, jak se tak říká „prožívala“. Rozhodně jsem byla drama queen.
Dnes naopak. Odehraju vypjatou scénu a střih. Doma si zablbnu, vytancuju se nebo si zajdu do sauny. Souvisí to i s tím, že se mi teď osvědčilo propůjčit se postavě celé, naplno, nechat to mnou protéct. Čím víc se jí dám, tím míň ve mě zůstanou její rezidua. Proteče jak divoká řeka, zanechá možná pár modřin nebo chvilkovou rozcitlivělost, ale je pryč. Respektive je „na světě“, narodila se a já se o ni už nemusím starat.
Kterou ze svých rolí byste označila za nejbizarnější?
To nedovedu říct, mně totiž nic nepřipadá „nenormální“. Ale rozhodně nejvíc dětí a nejkomplexnější příběh a postavu mi přinesla postava Pavly v Jitřní záři na Voyo. Téměř denně dostávám nějakou krásnou silnou reakci přes sítě. To se mi nikdy s žádnou rolí nestalo. Od žen i mužů.
Ve seriálu Carnival Row jste si po boku Orlando Blooma dokonce zahrála postavu kentaurky, kvůli které vás maskéři změnili k nepoznání. Máte na podobné pokusy trpělivost?
Pokud mám v maskérku důvěru a projekt stojí za to, klidně se změním, nechám „zohavit“. Teď čerstvě i odbarvit na blond. Neřeším nahotu, sexuální scény nebo prostě intimitu. Naopak, pokud mám pochybnosti a necítím smysl, důvěru a není to dostatečně vykomunikované, nesvléknu se ani do plavek. Maskérky a kostyméři jsou pro mě dost zásadní. Pohybujem se ve vizuálu, v „moving pictures“.
Jaká je vaše životní filozofie, co by se dalo označit stavebním kamenem vašeho života?
Celé je to hra. Neustále se ji učím hrát. Pozoruju, učím se a někdy porušuju pravidla.
V minulosti jste absolvovala holotropní dýchání a vydala jste se i na poutní cestu, co vás k těmto krokům vedlo a co vám přinesly do života?
S vděčností na ně vzpomínám. Tyhle cesty mě naučily v sobě chodit.
Na vašem YouTube kanále je spousta pozoruhodných videí, ve kterých mluvíte dokonale cizími jazyky. Kolik řečí ovládáte, a jak jste k nim přišla?
Nějak mi lezou do uší. Baví mě. To bude ten klič. Když dostanu konkurz v italštině, nechám si to říct rodilým mluvčím a dostanu se do toho. Ale přela bych se, že ty jazyky ovládám. Neovládám už pořádně ani svou mateřštinu, komunikace na sociálních sítích a v online světě vůbec mi ji dost osekává. Ještěže mám možnost mluvit texty scénáristů. Maminka Viera je Slovenko-Maďarka, ale už 30 let mluví a učí česky. Hrála jsem a domluvila bych se dobře i anglicky, francouzsky a německy. Učila jsem se trochu čínsky.
Velkou průpravu jistě máte i ve vašem vztahu s rakouským přítelem.
Bohužel, jak to ve vztahu bývá, zredukovali jsme naše řeči a vytvořili si svou vlastní. Mluvíme spolu podivnou angličtinou s prvky tyrolštiny a do toho sem tam české a francouzské slovíčko. Dělám si často srandu, že už dávno oba musíme vrátit své státnice z angličtiny do Cambridge.
Co spolu nejraději v Rakousku podnikáte?
Vypínám hlavu, zpracovávám zážitky, dostávám se do rodinných dynamik, které doma nemám – dospělá nevlastní dcera, muž, kocour Fipsi a já. Jezdím na kole a chodíme do přírody.
Ucházela jste se v Rakousku o nějakou hereckou roli?
Ano, dokonce to byla jedna z mých prvních rolí před kamerou vůbec. Dělala jsem na ni online konkurz z Prahy a nevěděla jsem, že se to točí v Rakousku a dokonce v Innsbrucku! Thomas si myslel, že si dělám srandu, když jsem tu roli po třech kolech dostala. A ještě se to jmenovalo Home Is Here.
Před časem jste se stala stálou členkou souboru Divadla Na zábradlí. Jaká byla vaše první reakce, když jste tuto nabídku dostala?
Vzpomněla jsem si, jak jsem tam chodila kolem oken, když jsem byla ještě na škole a styděla se jít do baru.
V čem například vás tam diváci mohou vidět?
Persóny Ingmara Bergmanna. S Jakubem Žáčkem tvoříme disharmonický pár, který se miluje a nesnáší zároveň.
Co pracovního i soukromého vás v nejbližší době čeká?
Četba na pokračování pro Český rozhlas Hodiny Michaela Cunnighama. Právě ji načítám a všechny tři ženy jsem já, přičemž ponor do Virginie Woolfové je strhující. Dále natáčení seriálu Sex O’Clock pro Voyo. Prozradím jen skvělé obsazení a že budu bloncka. Turné Listování s knihou Michaely Jančkové o dovolené s cholerickým dědou na Kubě s názvem Třešně v rumu. A v zimě doufám v nějaké pořádné potápění s rodinou v Thajsku.
