Nacházíme se na křtu knihy moderátorky a bývalé modelky Evy Čerešňákové. Jaké to bylo, když jste se potkávaly v mladším věku na přehlídkových molech?
Myslíš, když jsme byly ještě kuřátka, jak se říká? Já jsem dneska Evičku viděla po strašně dlouhé době a říkala jsem jí, že je úplně jiná, že už nemá zrzavé vlasy. Vypadá pořád stejně, nebo je ještě malinko hezčí, zralejší a taková šťavnatější. Myslím si, že to dělají všechny životní zkušenosti. Stejně jako můj bratr absolvovala cestu do Santiaga de Compostela. Obrovsky smekám! Ta pouť je můj životní sen. Chtěla jsem se tam vydat s bráchou, ale v době kdy měl volno, jsem měla zrovna domluvený rybářský tábor. Tak to absolvoval sám. Moc mě mrzí, že jsem to nezvládla.
Spousta lidí by možná ani netipovala, jak moc milujete přírodu. Kolik kilometrů jste kdy nejvíc ušla?
Když jsem byla na expedicích, tak hodně. Nejde jen o kilometry, ale i o to, v jakém jdete terénu. Nejvíc jsem ale snad nachodila za celý měsíc na prvním rybářském táboře, který jsem dělala. To bylo v průměru denně 21 kilometrů. To jsme tehdy ještě neměli takové ty rychloběžky, čtyřkolky a podobně. Ale co se týká toho Santiaga, ta pouť má trošku jiný rozměr. Má to duchovní význam. Nepočítám, že na konci bude něco, co mě změní. Ale už ta cesta samotná je obrovský zážitek a já coby milovnice a spisovatele Paula Coelha a knihy Alchymista se na cestu do Santiaga zkrátka toužím vydat.
S přítelem se zbytečně nevystavujeme, říká o podnikateli Eliška Bučková |
Nejste tak trochu závislá na pohybu? Nehledě na to, že to zlepšuje postavu?
Ale prosím vás, kde ty loňské sněhy jsou? Rok jsem necvičila a neběhala! Každý den si říkám, že to změním. Dřív jsem měla cvičení a sport jako závislost. Když jsem nešla sportovat, tak jsem měla výčitky svědomí. Dneska už je nemám. Ale vím, že moje tělo to potřebuje. Po prodělaném covidu jsem neustále nemocná. I to je důvod, proč potřebuji cvičit. Samozřejmě i proto, abych se udržovala a sama sobě se líbila. Ale už to nemám jako závislost a děkuji vám, že jste mi to připomněl. To je pro mě další krok k tomu, abych to zlomila.
Došlo u vás k důležitému životnímu kroku, stěhovala jste se. Je vskutku lepší vyhořet?
Já se popravdě stále ještě stěhuji. Bydlíme pár týdnů v baráčku za Prahou, dříve jsme žili úplně v centru Prahy. Jsem vděčná Pánu Bohu za to, že jsem měla tu možnost bydlet v centru tak nádherného města. Miluju Prahu, miluju centrum a miluju Staré Město. Ale taky jsem ráda, že už jsem z toho centra pryč. Čím déle jsem tam žila, tím méně to pro mě bylo vzácné. Teď jsem ráda, že jsme na kraji města a v klidu. A o to radši pak zajedu občas do centra.
Využijete i toho, že supermarket bude taky určitě lépe dostupný, než na Starém Městě?
Já objednávám od dob počátku pandemie covidu službu, která nákup doveze. Máme například hodně velkou spotřebu perlivé vody, kterou mají kluci rádi. Mám docela pravidelně tři kluky v baráku, takže není úplně legrace velké nákupy tahat. Já křehká dívka.
Jak často po vás partner vyžaduje, abyste stála u plotny?
Ne, toto máme vyřešené! To jsme vyřešili hned na začátku. Řekla jsem, že budu vždycky k ruce a postarám se o kluky, budu je vozit do školy, protože vím, že partner má náročnou práci. Já jsem paní svého času, takže to můžu dělat. Uklízím a peru, což je tedy také masakr prát oblečení tří chlapů, ale vaří partner. Protože to už bych musela být Superwoman a jednak už bych z toho vaření neměla radost. Vařím jednou za uherský rok. Partner vaří výborně. Teď, co jsme v baráčku, máme takový krásný rituál a vaříme spolu.
Dá se říci, že jste si ambice, co se týká kariéry, splnila v modelingu? Nebo vás láká ještě něco, do čeho se chcete vrhnout?
Modeling jako takový mě už moc neláká. Moc ráda jdu jednou za čas nějakou přehlídku, ale vzácně. To je asi jako s tím centrem a bydlením na kraji Prahy. Mě to přestalo přinášet radost a byl to pro mě stres. Když jsem trávila čas s klukama, tak jsem byla v té čisté energii a začala mi pak hrozně vadit faleš a takové to bulvární prostředí. Takže se jdu jednou za čas někam se podívat, ale jinak si dělám svoje projekty. Dělám hudbu, mám folkrockovou kapelu Moravians, kterou zbožňuji. Mám také nadační fond Eliška dětem, pořádáme pohádkové lesy a akce pro děti a rodiny. To je to, co mě baví a naplňuje.
Kdy vám došlo, že kolem sebe nepotřebujete spoustu lidí?
Období pandemie koronaviru tomu určitě pomohlo hodně moc. Je pravda, že jsem se také změnila. Myslím, že hodně lidí se změnilo. Troufnu si říct, že jsem teď trochu víc asociální. Protože začátky vztahu s mým partnerem byly dost krušné. Byli jsme středem pozornosti a trnem v oku mnoha lidí. Tak jsme trávili raději hodně času jen spolu. A zjistila jsem, že mi to tak vyhovuje.
