Muzikant, který svou hudbou stále oslovuje nové generace, to je Petr Janda. Letošní rok oslavil osmdesáté narozeniny a s kapelou Olympic to dotáhl na šedesátiny. Jeho život byl plný úspěchů, pádů, lásek, radosti i smutku. A možná právě proto je stále tím Petrem Jandou, který si život užívá naplno.
Hned na začátku zmíním vaše narozeniny. Oslavy už máte za sebou, nebo chystáte ještě nějakou další? Oslavy už neprobíhají, ale je pravda, že tak krásné narozeniny jsem v životě neměl. Asi jsem se pro to hýčkání musel dožít právě osmdesátin. Moje nejstarší dcera Marta je velká organizátorka a umí vymyslet neuvěřitelné věci. Nakonec jsem měl totiž ke své soukromé oslavě s rodinou ještě velké překvapení. Začalo to nádhernou projížďkou po Vltavě, pak večeří a následně pokračovala v podniku, kam jsem byl původně vlákán jen na panáčka. Vše bylo takové tajemné. Vešel jsem dovnitř a najednou se přede mnou objevila celá rocková scéna. To mi udělalo takovou radost, až jsem málem dostal infarkt. Někteří kolegové i zahráli a zazpívali. Bylo to nádherný.
Na otázku: ‚Co bude dneska k večeři?‘ jsem dostal odpověď: ‚Ty bys furt jenom žral!‘ Tak takové to bylo manželství, takové ještě nehotové.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
