Lukáš Dolanský nejen o životě v Británii
V ČEM JE TO V LONDÝNĚ TĚŽŠÍ
Zatímco v Bruselu má redaktor jasně danou pozici a přístup k českým politikům nebo k těm, kteří chtějí komunikovat s českou veřejností o dění v Evropské unii, v Londýně se člověk cítí poněkud odstrčen. Když chci mluvit s nějakým politikem nebo expertem, narážím na to, že na Českou televizi nemají čas. I jiní zahraniční novináři slýchají, že přednost dostanou britská média.
Lukáš Dolanský Vystudoval žurnalistiku, v České televizi pracuje od roku 2010, nejdřív jako reportér, pak moderoval Hyde Park a Události, komentáře. Od roku 2018 byl stálým zpravodajem v Bruselu, loni v srpnu přesídlil do Londýna. Před kamerou je vždy pečlivě, ba až švihácky oblečen. Jeho ženou je moderátorka Lenka Dolanská, mají tři děti. |
JAK SE ŽIJE V BRITÁNII
Je to krásná země s obrovskou historií, ale není to tady jednoduché. Někomu se daří fantasticky, ale pro většinu je život podstatně těžší než ten náš v Česku. Například náklady na bydlení jsou zejména v Londýně neuvěřitelně vysoké, přitom lidé bydlí v malých bytech výrazně horší kvality, domy jsou nezateplené, na zdech někdy uvidíte plíseň.
ČEMU BYCHOM SE DIVILI
Třeba britskému zdravotnictví. Děti čekají i osmnáct měsíců na termín u zubaře. Stane se, že sanitka přijede až po devíti hodinách. Nebo máte angínu a praktický lékař vás přijme za týden nebo za čtrnáct dnů. To si pak uvědomíte, jak dobře se u nás máme.
CO JE JEŠTĚ KOMPLIKOVANÉ
Služby a opravy. Pokud vám v Londýně kape kohoutek u umyvadla, čekáte dva týdny na někoho, kdo přijde, kohoutek vyfotí, jde pryč a teprve za měsíc dorazí řemeslník a opraví ho. V Belgii se nám doma v zimě porouchalo topení. Opraváře jsem sehnal až za tři neděle, ale belgická bytná mi gratulovala, jak jsem úspěšný.
KDE JSEM SI VÍC POCHUTNÁVAL
V Belgii, protože Belgičané mají rádi dobré jídlo, v supermarketech najdete nepřeberné množství francouzských sýrů a všemožných lahůdek. Anglie je mnohem skromnější. V Londýně si můžete zajít do spousty restaurací s exotickou gastronomií, ale britským jídlům jsem na chuť nepřišel.
MOJE SAKA A VESTIČKY
Při natáčení v Bruselu jsem se účastnil setkání, na která přilétali i prezidenti a premiéři, takže byla nutnost mít patřičné oblečení. Samozřejmě při reportáži v terénu, dejme tomu z vojenského cvičení, si sako neberu. Jinak by ale reportér České televize měl dávat najevo, že mu diváci stojí za to, aby se slušně oblékl.
KDY PROMLUVÍM S KRÁLEM
Dělat s Karlem III. rozhovor by byl můj sen, ale takové štěstí mít asi nebudu. Alžběta II. žádné televizi rozhovor neposkytla. Karel III. je k novinářům vstřícnější, dává rozhovory primárně na téma, které ho zajímá, což je hlavně ekologie. Takže naděje existuje, ale není nijak velká.
Nora Dolanská o studentech i turistech
V ČEM SE LIŠÍ DNEŠNÍ STUDENTI
Po revoluci se totálně změnili. Jsou daleko pružnější, ale i línější. Kdysi existovala pravidla hry a ta se dodržovala. Dnes jsou studenti chvilku tady, chvilku jinde, nějaký čas studují, pak zase nestudují. Ne že by se o vzdělání nezajímali, mnozí jsou hodně šikovní a podnikaví, ale mají tolik vjemů, že je často nedokážou soustředěně přijímat.
ČÍM JE PRAHA ÚCHVATNÁ
Když se zahraniční turisté vydají na Karlův most, okouzleně vydechnou. Spojení Vltavy, Hradu a Starého Města je uchvátí. Praha je jedna z mála evropských metropolí, která nebyla za druhé světové války vybombardovaná, tady je všechno originál.
Nora Dolanská Učila na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy, později se věnovala cestovnímu ruchu, mimo jiné jako ředitelka Prague City Tourism, sedm let byla ředitelkou zahraničního zastoupení CzechTourism ve Vídni. Nyní přednáší o cestovním ruchu na Metropolitní univerzitě Praha. Vedle Lukáše má ještě dceru Julii, která žije a pracuje ve Vídni. |
PROČ JE LEPŠÍ NEŽ UČEBNICE
V Praze můžete vidět románské stavby, gotiku, renesanci, baroko... Z ciziny přijíždějí žáci středních škol, aby se zde učili dějiny architektury. Jiné takové město v Evropě v podstatě nenajdete. Nepřeháním! Paříž je překrásná, ale na stavební slohy jednostrannější. Barcelona je taky nádherná, jenže nemá gotiku a románské stavby.
KTERÉ TURISTY NEMÁM RÁDA
Ty, kteří si u nás chtějí jen udělat jeden dlouhý alkoholový večírek. Po celý pobyt jsou v rauši a ani neví, jak krásné místo navštívili. Pořád máme image destinace s levným alkoholem a levnou dámskou společností.
JAK JSEM LUKÁŠE ZOCELILA
Už ve čtyřech letech jsem ho dala ke své kamarádce do NDR, aby tam několik týdnů chodil sám do školky a trochu pochytil němčinu. Po návratu vyslovoval se senzačním akcentem slovo Feuerwehrauto, protože se s dětmi pořád pral o hasičské autíčko. (směje se) Brzy po revoluci jsem teprve patnáctiletého Lukáše poslala na rok studovat do Ameriky, aby se naučil dobře anglicky. Neexistoval internet, zavolali jsme si jen párkrát, takže to měl dost tvrdé. Ale byla to správná průprava do života.
KDY HO KRITIZUJU
Nechci mu do jeho práce mluvit – i proto, že se uráží. Někdy ale mám k jeho reportážím připomínku.
(Lukáš: Někdy? Často mi je hodnotí! Obvykle z hlediska teorie žánrů, což byl předmět, který vyučovala.)
Ale těší mě, když moje kamarádky občas volají, že se jim Lukášova reportáž líbila a že ji zase udělal jako pěkně klenutý příběh.
ČÍM MI DĚLÁ RADOST
Je zodpovědný vůči práci i vůči své rodině. Docela mě tím překvapil, protože jsem si myslela, že bude spíš rozevlátý. Ve škole dělával opičky a od paní učitelky dostával poznámky, že při vyučování pořád mluví. V pubertě naštěstí ztichl a zvážněl.
