Získala jste pověst herečky "krev a mlíko", nevadí vám to?
Je mi to jedno, nic s tím neudělám a je to věc toho, kdo to napíše. S tím já nic nenadělám. Mám snad chodit na chůdách? Tady je velký zvyk někoho škatulkovat. A že se řeší moje prsa? Já je prostě neschovám, já je prostě mám. Ať si vezmu nebo nevezmu výstřih, pořád jsou vidět. A sundávací fakt nejsou.
Se svou postavou jste spokojená?
Myslím si, že mám úplně normální postavu. Je ale pravda, že se čím dál víc dočítám, že ideál ženské krásy je holka, která měří 180 centimetrů a váží 40 kilo, a je jí do dvaceti. To se jako všechny ostatní mají jít zahrabat? Nikdy jsem neuvažovala o žádné operaci. Možná je to tím, že jsem herečka, která hraje pro lidi a o lidech. A lidi jsou různí. Jsou malí, velcí, prsatí i prdelatí a někdo to hrát musí.
Pokud se nepletu, také jste se vydala na dráhu moderátorky. Co je vám momentálně bližší?
Je pravda, že poslední dva roky moderují víc a hrozně mě to baví. Divadlo samozřejmě bylo, je a bude, stále v něm hraju, ale to moderování je taková třešnička na dortu. V herectví se pořád za něco schováváme, zatímco tady jsem sama za sebe. Je to příjemné. Řekla bych, že jsem moderující herečka. I ten způsob moderování je takový herecký. Osobně miluju, když ve studiu spadne lustr a já můžu improvizovat. Teprve v tu chvíli opravdu ožívám.
Moderujete i na Dvojce Českého rozhlasu. Musíte se nějak krotit?
Řekli jsme si, že to zkusíme a zatím nám to jde. Samozřejmě, nároky na mou češtinu jsou vyšší, takže si musím dávat víc pozor, ale na druhou stranu se obecná čeština stala naší součástí a mnohdy je obecná čeština nejvyšší formou spisovné češtiny.
Miluše Bittnerová
Hrála jste i v Ordinaci v růžové zahradě. Nechybí vám?
Nijak to neřeším, myslím si, že každý projekt má svůj vývoj a málokomu se stane, že u něj zůstane od začátku do konce. Byla to zkušenost a jdeme dál. Lidi se mě na Ordinaci samozřejmě ptají, ale to mají asi všichni herci, kteří tímhle seriálem prošli.
Máte nějaké herecké ambice, nebo nesplněné sny?
Nemám a ani jsem je nikdy neměla. Jediným mým přáním je dělat s lidmi, kteří mě baví, a dělat na věcech, které budou i nějak zaplacené. Vím, že je to kombinace, která se hledá těžko, ale už jsem si ji párkrát mohla zkusit. Mám velký problém s tím, když musím na jevišti stát s někým, koho si nevážím. Vůči tomuhle jsem čím dál míň tolerantnější. Dnes hraje v podstatě každý, kdo má ruce a nohy.
Jak se udržujete v kondici?
Momentálně cvičím jógu, na kterou jsem přišla díky kamarádovi. Původně jsem se jí bránila, ale velmi rychle jsem si ji zamilovala. Jsem totiž člověk, který by spíš čekal účinné vybití někde na thajském boxu, ale jóga je stokrát lepší. Je to syntéza dechu, těla a psychiky a skvěle se u ní urovnávají myšlenky.
