Patříte mezi ty, kteří se celou zimu těší na jaro?
Beru jaro jako začátek nového vegetativního cyklu, ale nemám ráda začátky a konce. Nejlíp se mi daří uprostřed událostí, které jsou rozběhnuté a nevypadají, že budou končit.
Ptám se na to, protože se hodně říkalo: Tak, teď na jaře konečně začneme zase normálně žít.
Samozřejmě mě taky nenapadlo, že po těch dvou šílených letech pandemie přijde něco ještě horšího. Protože se věnuju krizové intervenci a setkávám se s lidmi, kteří mají problémy, je pro mě krize prostředím, v němž působím docela dobře. Mám to naučené. Vím, že je to dynamické období, které může dát lidem sílu zatočit s něčím, co je v životě dohnalo. Jenže pandemie a válečná krize jsou něco jiného. To jsou situace, kdy jsme bezmocní. Cítíme zoufalství. Nemáme z čeho brát a neskončí to v několika dnech, jak bychom si přáli. A myslím, že moc neumíme z období velké akceschopnosti přejít do nějakého udržitelného a trpělivého módu.
Spoléhám na to, že Pánbůh je při díle, i když někdy máme pocit, že nás v tom totálně nechává.
