Prostě vyměknul. A ještě k tomu začal věřit. To je výměk takzvaně totální.

Zajímalo by mě, kdyby mu na př. hořel barák, jestli by se modlil k Bohu, aby mu dům zachránil, nebo volal hasiče. Určitě to druhé, protože i kdyby Bůh existoval, ví, že na něj není žádné spolehnutí i když jako všemohoucí by přece mohl pomoci.

Láďa byl jednoznačně náš nejlepší zpěvák v devadesátkách. Rozsahem hlasu, intonací, barvou hlasu... prostě dokonalé. Anděl na útěku bylo nejlepší album, které jsem si koupil v době studia na gymplu. Milovali jsme to. Láďo, jestli to čteš, Bůh ti žehnej a ať ti to pořád zpívá...

Mark Twain jednou napsal, náboženství vzniklo, když první hlupák potkal prvního podvodníka....

Další magor do řady.

On zná slovanskou sílu Radegast! Jo to byli časy. Sme na Slovensku z toho šíleli na koncertě

Od Křížka poslouchám jednu písničku Čarovná noc a tu bych zařadil do zlatého fondu. Ta se povedla.

Miloval som Citron so Standou Hranickým v období platne Plní energie. Keď sa potom za mikrofónom zjavil Láďa Křížek, bolo to pre mňa obrovské sklamanie. Spev na platni Radegast mi pripadal ako kópia Halloween.

Ona to byla kopie Helloween .... ale na tehdejší gottovsko-janečkovské popnormalizační Československo to bylo fajn ..... dnes je to k smíchu, ale tenkrát, když mi bylo patnáct to bylo skvělé

Takže ti, kteří vnímají Damiens jako kýč jsou podle Křížka lidi, kteří nedokážou přijmout lásku, byla jim vzata a třeba jim vadí, že by je někdo pohladil a pochválil. Svět je postaven na Rambovi, Robocopovi, ale každý člověk má dvě tváře.

To si to tedy "zlatej chlapec" hodně zjednodušil. Víra v Boha a smíření nerovná se vypočítavá produkce kýče. O tom jsou spousty důkazů v umění, ať už v podobě skryté nebo i aktivistické. Jenže u Křížka byl kýč vlastně vždycky.

Pokud umělec nechodí s nataženou rukou pro dotace, fandím mu, ať maluje, hraje nebo zpívá. Víra v Boha je pro mne intimní záležitost každého jedince. Křížek překvapil. Nevíra v Boha otevírá prostor pro jiné, daleko obskurnější ideologie. To snad raději ten Ježíš!