"Chodím po městě, jezdím, pracuji dlouho do noci. Felixe (Felix Slováček slavil narozeniny pár dní před Jakubiskem - pozn.red.) jsme oslavovali do čtyř do rána," prozradil Jakubisko s tím, že se jen řídí radou svého lékaře. "Profesor Pirk tvrdí: zatěžuj to srdce, ať funguje, ať běží. Ale člověk musí najít nějakou míru. Manželka mě až přehnaně šetří. Pořád mě nutí, ať si beru sako a kabát a podobně."
Po transplantaci se slavný režisér vrátil do života. Na křtu své knihy Živé stříbro ochotně rozdával rozhovory a usmíval se na všechny strany, pak ho čekala velká oslava 75. narozenin. Proběhla v Obecním domě za účasti řady významných hostů a Juraj Jakubisko byl mezi o mnoho mladšími přáteli jako jejich vrstevník.
Juraj Jakubisko s doktorem Pirkem, který mu transplantoval před rokem srdce.
"Vracím se do své bývalé síly a energie, takže jsem rád, že jsem to podstoupil. Rozhodl jsem se tehdy proto, že jsem chtěl dělat ještě filmy. Chci ještě udělat Slovanskou odyseu," prozradil.
"Ale nemá to tak každý. V nemocnici byl člověk, kterému bylo padesát let, tedy o mnoho mladší než já, a ten řekl, že to srdce nechce. Takže je to otázka určité filozofie," dodal.
Jeho kniha Živé stříbro je autobiografický román. "Živé stříbro říkala maminka, když se rozbil teploměr a rozkutálely se kuličky rtuti. Tak já jsem se tak zakutálel někde z prosté dědiny v horách přes ty Košice a Bratislavu do Prahy a potom možná do světa. Jestli mi bude moje nové srdce tlouci tak dobře jako to z Košicka, tak napíšu další pokračování," řekl.
