V legendární pražské kavárně Demínka, jen pár kroků od svého domova, vyprávěla Jitka Asterová o letech strávených na bruslích, o hereckých začátcích i o tom, co jí mikrofon, ze kterého měla zpočátku strach, dal i vzal. Ale také o divadle, práci v seriálu a své lásce k józe, které se dnes věnuje i jako lektorka. „Mám radost, že je moje práce teď tak různorodá,“ říká se spokojeným úsměvem.
Poměrně čerstvě moderujete v Českém rozhlase Dvojka pořad Byl jednou jeden rok. Název naznačuje, že se bude vzpomínat...
Posluchače provedu jedním rokem a jeho událostmi. Po týdnu se střídám s kolegou Honzou Kovaříkem. Je to pořad interaktivní, každé všední poledne dáme našim posluchačům určité indicie, podle kterých můžou hádat, o jaký rok jde. A lidi telefonují, tipují. Moc mě ta práce baví, díky ní i já sama zaplouvám do svých vzpomínek. Je to jako bych listovala albem.
Úplně nesnáším, když ženská honí mládí botoxem, pusu má jako kačer, ale když vstává ze židle, tak heká. Všechno má jít ruku v ruce.
