Jestli se dá o někom říci, že má styl, tak je to Jitka Asterová. Jak moc řešíte svůj oděv, než vyjdete z domu?
Jasně, že řeším. Samozřejmě. Byly doby, kdy jsem si opravdu natáhla cokoliv, jen abych byla oblečená, když byly děti malé. Ale teď o tom vždycky přemýšlím. Nemám s tím moc velkou práci, protože mám vše utříděné. Když dostanu nápad, jde to pak rychle.
Máte doma šatník ve stylu Carrie Bradshawové ze Sexu ve městě, nebo je to spíše „hala bala“?
Ptáte se v úžasný moment. Do minulého týdne jsem to měla „hala bala“ a teď mám konečně šatnu jako Carrie Bradshawová. Opravdu. Snesla bych jí tedy větší, protože tam ty kusy budou pořád přibývat, ale snažím se, aby i ubývaly. Mám tam opravdu jen věci, které nosím a je to radost. Šatnu mám prostornou, sednu si tam, mám všechno před očima a to mám ráda.
Jak se věcí zbavujete? Putují do second handu?
Dívka mého syna má svůj vintage butik Popo, takže jí tam občas něco dávám, nebo naopak si věci od ní beru. Second handům jsem se dlouho bránila, ale děti mě naučily v nich nakupovat. Miluju věci, které se točí. Staré věci buď někomu dám, věnuji, nebo je třeba prodám pod cenou.
Litujete toho, že jste nějaké kousky z devadesátých let vyházela? Teď jsou zase v kurzu.
To mi povídejte! Vy máte dnes trefné otázky. Lituji toho velice, protože říkám vždycky dceři „Aničko, ježišmarjá, kdybych tyhle šaty tenkrát nevyhodilaů“ Nemám bohužel nafukovací byt ani šatnu. Na některé kousky ale vzpomínám doteď, že jsem je nikdy neměla vyhodit.
Když se na chvíli podíváme do filmového světa, vy jste účinkovala ve filmu Heleny Růžičkové Trhala fialky dynamitem. Jak na paní Helenu vzpomínáte?
Nedá se na ni vzpomínat jinak než dobře. Ona nám tehdy věštila z kávové sedliny a uměla být kolikrát velice upřímná a velice přísná. Ale mně tehdy hrozně zalichotila, protože mi řekla, že mám míry modelky. Na to si pamatuji. A já jsem je tehdy opravdu měla! Až na tu výšku. (smích)
Říkalo se, že jsem vtipná, vzpomíná Jitka Asterová na pořad o sexu |
Kdysi jste v televizi a v médiích byla často spojována se cvičením. Jak je tomu teď?
Myslím, že cvičit je pro herečku součást hygieny. Já jsem cvičila celý život, protože jsem sportovkyně. A teď? Že bych se předřela, to ne. Ale věnuji se józe a praktikuji ji každý den. Snažím se také hodně chodit. Dříve jsem byla schopná si na sto metrů cesty objednat taxi. Teď opravdu ráda chodím po městě, po Praze, po přírodě.
Profese herečky je náročná a showbyznys je nekompromisní. Zalitovala jste někdy, že jste se na toto povolání v mládí dala?
Musím říci, že spíše až teď mě poslední dobou láká zkusit dělat něco jiného. Ale když to všechno běželo, nikdy jsem nelitovala, že to dělám. Byla to velká zábava, jedna velká show.
Jak bojujete s tím, když k vám přicházejí role, o kterých se domníváte, že je máte již dosyta „odehrané“?
Nebojuji s odmítáním rolí. Když mi role přijde, tak ji zvážím. Ale nikdy jsem nebyla takový ten typ, že by šel z filmu do filmu. Určité pauzy mezi mými natáčeními mi nevadí. A u některých projektů jsem spíš ráda, že nejsem jejich součástí.
Ve kterém divadle vás můžeme vidět na vlastní oči?
V Divadle Na Maninách mě můžete vidět v představení Laskonky. Také mě můžete vidět na Kladně v představení Vražda v Orient Expresu. A občas i na některých módních přehlídkách, protože já teď chodím padesát plus. Vlastně už bych mohla chodit šedesát plus! A samozřejmě si mě můžete naladit na Českém rozhlase na Dvojce, kde mám se Sandrou Pogodovou a Lindou Finkovou pořad Polední sirény na Dvojce. Ten mě moc baví.
13. února 2018 |
