Na DAMU jste byla v herecky velmi silném ročníku. Dá se říci, že jste s někým ze spolužáků dodnes v úzkém kontaktu?
Tak jednoznačně a jedině s Ivanou Chýlkovou. S tou jsme vlastně náš kontakt od té doby nepřerušily. Intenzivně jsme se kamarádily už na škole, ale to si už ani jedna nepamatujeme, co jsme tam dělaly (smích). I potom jsme spolu udržovaly kontakt, někdy byl intenzivnější, někdy méně. A teď jsme spolu hodně často, protože společně cvičíme jógu.
Sdělovaly jste si, do koho jste platonicky zamilované? Protože tam byli tehdy vskutku herci fešáci.
Sdělovaly jsme si, do koho jsme zamilované. Platonicky i neplatonicky.
Můžete teď po letech říci, kdo to byl u vás?
To v žádném případě nemůžu (smích). Jak jsem říkala, my si toho moc nepamatujeme, nebo spíš já si moc nepamatuji. Ale konkrétně jmenovat určitě nebudu.
Kdy vás uchvátila jóga? Dlouho jste se věnovala fitness cvičení...
Jóga mě uchvátila po smrti mého tatínka. Bylo mi tehdy necelých 53 let. Potkala jsem jednou na ulici Báru Hrzánovou a ta mi řekla, ať přijdu na jógu. Já jsem do té doby odolávala, předtím jsem několikrát z těch lekcí i odešla. Ale tehdy jsem byla jsem v pravý čas na pravém místě. Úplně mě to uchvátilo. Jógu dělám od té doby už skoro deset let. Praktikuji. Dokonce jsem i vystudovala obor jóga trenér, takže jsem teď vystudovaná lektorka jógy. Jóga je cesta. Běh na dlouhou trať. A člověk se učí celý život.
Dokáže skutečně jóga psychicky uvolnit natolik, že se díky ní lépe psychicky vyrovnáváte s náročnými životními situacemi?
Určitě ano. U nás všichni vnímají jógu jenom jako ásany, různé jógové pozice. Ale všechno je propojené především právě i s tou mentální stránkou. Musím říct, že situace, jako jsou dopravní zácpy nebo fronty zvládám teď daleko lépe. Můžu se uklidnit přes dech a koncentraci. Samozřejmě to pomáhá.
Dcera o Jitce Asterové: Nejsme jako máma s dcerou z pornofilmu |
Jde jóga ruku v ruce s kvalitním sexem?
(smích) Určitě. Samozřejmě. Jóga jde ruku v ruce s kvalitním sexem. Čakry se rozproudí cvičením... a tak dále. Člověk je více vitální po všech stránkách.
Měla jste v životě někdy období, kdy vás showbyznys už nudil a chtěla jste udělat „velký šmik“ a jít do něčeho úplně jiného?
Většinou, když jsem začala já nudit showbyznys, tak jsem si říkala: Hm, tak už o mě není zájem... Člověka to samozřejmě napadá, ale možná i proto jsem si zvolila takovou odnož, že dělám i něco jiného. Ještě předtím, než jsem se stala herečkou, živila jsem se jako trenérka krasobruslení. Mám to v sobě, někoho něco učit. Ale rozhodně ne herectví. Spíše tu pohybovou stránku.
Setkala jste se s Ájou Vrzáňovou, naším krasobruslařským esem?
Setkala jsem se s ní samozřejmě několikrát. Bohužel jsme neměly moc čas si popovídat o krasobruslení. Myslím, že ona by mě ani nebrala vážně jako krasobruslařku. Byla jsem čtyřiadvacátá ze čtyřiadvaceti na mistrovství republiky. Na soutěži bych se s ní v životě nepotkala, ale já jsem spíš byla takový krasobruslař šoumen, moje hlavní působení bylo dětské lední revue, kde jsem byla skoro, já nevím, patnáct až osmnáct let.
Adrenalin jsem vyměnila za stoj na hlavě, říká Jitka Asterová |
Sledovala jste bedlivě krasobruslení na olympiádě?
Z toho současného krasobruslení mě vlastně baví pouze taneční páry a muži. Samozřejmě jsem sledovala bedlivě naše reprezentanty, našeho Březinu. A také francouzský pár, manželé Gabriellu Papadakisovou a Guillauma Cizerona, které miluji. Ti jsou naprosto skvělí. K mým oblíbeným českým krasobruslařům patří určitě Tomáš Verner. Ten jak zajel, když byl stříbrný na mistrovství Evropy... Ten měl dar od Boha.
Říkala jste, že se díváte ráda hlavně na muže krasobruslaře, baví vás obdivovat krásu těla?
Ne, tak to mě tipujete špatně. Mě baví u mužů to, že se pouštějí do nejvyšší technické náročnosti, kterou zvládají s takovou samozřejmostí, takže vlastně nedělají ani nájezdy na skoky. Vyskočí jen tak zničehonic. Pak mě hrozně baví, že většinou ty volné jízdy mají své příběhy. Teď už je povolena dokonce i volná jízda se zpívanou muzikou, to předtím vůbec dovolené nebylo. Baví mě mužné vyjádření toho pohybu, který je teď opravdu až na úrovni akrobacie. Ten balet, umění... úžasné.
Jak často dnes sama obujete brusle?
Já se úplně stydím, ale měla jsem je naposledy loni při nějakém natáčení, kdy mě do toho obuli. Občas zatočím ještě nějakou piruetu, ale už mi to nejde tak, že bych machrovala někde na stadionu. Je to jinak už to těžiště. A do skoků? Do těch se už vůbec nepouštím.
13. února 2018 |
