Nacházíme se na křtu dětské knihy. Je podle vás důležité vést mladé čtenáře k tomu, aby rozvíjeli svou fantazii a slovní zásobu?
Důležité hlavně je, aby děti četly. Nevím, jak dnes čtou, ale myslím, že dřív četly více. Nebyly všechny ty věci okolo, které je rozptylovaly, jako je teď internet a podobně. Já ze svých zkušenosti vím, že co jsem se naučil číst, tak jsem četl strašně moc. Taky proto mi ve škole nedělal vůbec problém pravopis. Hned jsem přirozeně pochopil tvrdé a měkké i díky tomu, že jsem hodně četl. Je to strašně důležité. Dnes jsem slyšel, že děti se už vůbec neumí ani pořádně vyjádřit a dost hledají slova. Je to tedy opravdu velmi smutné, ta bilance.
Pomohl vám perfektní pravopis a slovní zásoba k nahrávání v dabingovém studiu? Bylo to vaše plus?
V dabingovém studiu jsem začal nahrávat až jako dospělý. Ale musím říct, že jsem už jako dítě strašně toužil po tom, být herec. Už od dětských let. Nahlas jsem si četl různé pohádky a různé texty loutkových divadelních her, to mě moc bavilo. Takhle jsem si jako dítě vlastně hrál. A hraji si do dneška.
Kdo z herců vás v dětství uchvátil? Ke komu jste vzhlížel?
Televizi jsem dlouho neměl. Skoro až do osmnácti let jsem měl rozhlasový přijímač. Jako dítě jsem tedy byl odkojen vynikajícími herci, co četli různé četby na pokračování. Ať to byl třeba Karel Höger a jeho Liška Bystrouška, nebo František Filipovský. Miloval jsem Bylo nás pět, Poláčkovu knihu a řadu dalších velkých herců. Například Jana Pivce a Pozdrav pámbu, pane Randák. Pak jsem samozřejmě miloval rozhlasové hry, kde ti velcí mistři, kteří tu už bohužel dneska nejsou, hráli. Na nich jsem se toho hodně naučil.
Jiří Lábus a Jaroslava Kretschmerová ve filmu Slunce, seno, jahody (1983)
„Odchoval“ jste také spoustu generací dětí, dá se říci. Hlasem Marge Simpsonové vás slýchají promlouvat už přes třicet let. Stále vás to baví?
Ale víte, že jo? Každý rok se natáčí nových dvacet pět dílů. Musím říct, že ta úroveň je snad pořád dobrá. I když přiznávám, že nemám moc čas to sledovat. Lidi to ale pořád baví. Sledují to jak dospělí, tak děti.
Jiří Lábus kvůli covidu podstoupil léčbu jako Donald Trump |
Chtějí po vás někdy, když jdete posedět v okruhu přátel a někdo zatouží po slavném „zamručení“ Marge Simpsonové?
Z přátel nikdo, ale cizí lidi ano. Když náhodou někde potkám třeba děti, tak to chtějí. Takže jim to samozřejmě pro jejich radost napodobím.
Je třeba běžnou praxí, že podepisujete i sběratelské předměty jako figurky ze seriálu Simpsonovi a podobně?
To jsem mockrát nepodepisoval. Jen několikrát trička, pokud si dobře pamatuji.
Jiří Lábus při dabováni seriálu Simpsonovi
Jaký máte dnes vztah k divadlu, když jdete hrát?
Účinkuji ve čtyřech divadlech a naštěstí teď už hraji vlastně jen ve hrách, které mám rád a které jsem si sám vybral. Jsou to věci, které mě baví a těší. Doufám, že to diváky baví. Oni vám dávají zpět z toho publika energii a vy jim ji zase vracíte. Je to vlastně takový vzájemný ping-pong.
Češi umí na všechno vymyslet fór, pobavit dokážeme i Číňany, říká Lábus |
Je vašemu srdci bližší komedie? Je pro vás důležité, aby v tom byl humor?
V dnešní době je humor velmi důležitý. Myslím, že lidi touží po humoru. A dneska zvlášť. Ale obecně mám takovou teorii, že divák chce zkrátka zážitek. I když vidí vážné představení a dotkne se ho a něco s ním udělá, tak je to stejně dobré, jako když ho pobaví a rozesměje. Je to vlastně určitá citová investice, kterou najednou divák z toho představení dostane. Proto asi lidi chodí na umění, proto se dívají na obraz, proto poslouchají hudbu.
Proč si myslíte, že Troškova trilogie Slunce, seno, jejíž jste byl součástí, je takovou legendou?
Marně po tom pátrám. Když jsme to točili, tak mě nenapadlo, že by ty filmy mohly mít takový ohlas a že by se i po mnoha letech pravidelně hrály v televizi a lidi je tak milovali. Je to tak asi proto, že Zdeněk Troška to prostředí velmi dobře znal a vyrůstal v tom. Takže to velmi dobře uchopil a popsal v podstatě skoro reálnou, i když někde groteskně dovedenou situaci z vesnice. A ti lidé se v tom nějakým způsobem poznali. Ale nejen lidé z té vesnice, obecně zkrátka člověk se v tom prostě poznal, ve všech těch slabostech. Já tam považuji za jednu z nejgeniálnějších scén toho filmu moment, kdy Škopek chrápe přiožralej v posteli a Růžičková přitom kouká na Angeliku a tečou jí slzy. V téhle scéně Troška mistrovsky vyjádřil lidský úděl a tragédii lidstva.
Přišel vám poslední díl Slunce, seno, erotika jako herci už tehdy hodně troufalý? Musel jste odhazovat ostych, když se točilo?
Já ostych nemám, takže mi to bylo jedno. (smích) Poslední díl byl točen už po revoluci, takže tam ta erotika byla zvýrazněna a troufalé to bylo. Ale já už ty filmy viděl strašně dávno. Vím, že i když jsem to viděl po letech, hlavně třeba ten druhý díl, tak mě to docela bavilo a smál jsem se některým situacím.
Trilogie je nově v perfektní kvalitě na streamovací platformě Netflix.
Jo? Tak to ani nevím. Já Netflix ani nemám.
Blíží se Vánoce. Prožíváte je?
Ne, už ne. Už jsem z toho tak nějak trochu vyrostl.
