Říká se, že Jiří Grossmann měl leukemii. Není to pravda. Také se říká, že už dávno zemřel, ale ani to není úplná pravda. Tak trochu je tu stále s námi. Jiří, od jehož narození uplynulo 20. července dvaaosmdesát let, měl vždy noblesu anglického gentlemana a navzdory gejzíru legrácek byl v nitru už coby dítě vyspělejší než jeho vrstevníci. Jako by tušil, že mu čas běží rychleji než ostatním.
Jeho vysvědčení nepoznalo dvojku, spolužáci vzpomínali, že byl velmi zodpovědný až přepečlivý. Psal podle pravítka a nevadilo mu, že u písmenek musel zpětně doplňovat nožičky a dolní smyčky. Na gymnáziu tíhl k hudbě, řídil školní orchestr a ujal se i role konferenciéra. Pak zamířil na stavební fakultu, která ho moc nebavila. Na přednášky téměř nechodil, přesto se dostal do třetího ročníku. Když ale na otázku, čím by zaplnil proluku po dvou domech, odpověděl, že by tam postavil trafiku, profesoři mu naznačili, že by se měl poohlédnout po jiné profesi.
Během pouhých třiceti let předal lidem mnohem víc než jiní za celý život. Však i dnes často zazní jeho nejslavnější hláška: „Nechci slevu zadarmo.“
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
