- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
V televizi a ve filmech hrál téměř vždy „klaďáky“. Režiséry to asi k tomu svádělo, protože takový je i ve skutečnosti. Milý, přátelský, skromný. Když Jaroslav Satoranský mluví o své práci, často říká, že měl zaplaťpánbůh velké štěstí. Na role, kolegy a režiséry. I na svou ženu, jeho manželství patřilo k vůbec nejpevnějším v herecké branži. Přestože ztělesnil desítky postav, pro mě asi navždy bude sympatickým Kubou z Krkonošských pohádek, který dělal svému Ančeti alias Haně Maciuchové, co mu na očích viděl. A protože se tenhle večerníček stále reprízuje, je těžko uvěřitelné, že je Kuba už dvojnásobný pradědeček. | foto: Martin Pekárek
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
Narodil jste se na Zlatou neděli. To je dobře, nebo špatně?
Porodní bába říkala, že budu mít v životě štěstí, a musím říct, že jsem ho vždycky měl.
Původně jste chtěl být automechanikem, že?
A autobusákem. Lákal mě volant. Jenže koncem základní školy jsme se na horách opalovali na sněhu, já nastydl a onemocněl jsem zánětem ledvin. Když mě doktoři propouštěli z nemocnice, to povolání mi nedoporučili, protože se v té době ještě leželo pod autem na betonu. Dali mi vybrat ze tří řemesel: pekař, chemik a rytec. Rytectví se mi líbilo, je to umělecké řemeslo, tak jsem se vyučil v družstvu Znak.
Připojte se ještě dnes a získejte: