Jan Vojáček, Šárka Vojáčková a jejich dcera Ema

Jan Vojáček, Šárka Vojáčková a jejich dcera Ema | foto:  Petr Kozlík, MAFRA

Neshodneme se v otázce jedení a nejedení masa, říká Vojáček o manželce

  • 59
On hrával fotbal a nyní se věnuje funkční medicíně. Ona vystudovala zdravotní školu, ale teď předcvičuje jógu. Lékař Jan Vojáček (39) a jeho manželka Šárka (32) v rozhovoru pro čtvrteční Magazín DNES promluvili o svém vztahu, dětech i o tom, jak se seznámili.

Jan Vojáček o fotbalu i masu

Kdy jdete k lékaři?
Pokud nepočítám prevenci u zubaře, tak si ani nepamatuju, kdy jsem byl naposledy. Asi v dospívání, když jsem se zranil při fotbale. Obrovskou roli hraje u člověka přístup k životu a ke zdraví. Když pochopíme určité principy a zákonitosti, stačí je dodržovat a tělo pak nemá důvod být nemocné.

Kdo vašemu oboru nevěří?
Funkční medicína vyžaduje, aby lidé byli schopni nahlédnout na svůj život ze širší perspektivy, podívat se na něj z nadhledu. Lidé z běžných medicínských oborů a ti, kteří je využívají, mají vnímání zdraví často zúžené. Rozhodně to není obor pro všechny. Spoustě lidí nedává smysl, ale věřím, že těch s pozitivním názorem bude přibývat.

Jak často hrajete fotbal?
Moc ne. V posledních letech jsem jezdil na mistrovství světa lékařů, přičemž v průběhu roku jsme vždycky měli několik srazů, abychom se sehráli. Jinak už mě fotbal moc neláká. Hýbat se snažím pořád, ale už jen čistě pro radost. Chodím na procházky, sednu na kolo, zahraju si tenis, badminton nebo vyrazím na lyže.

Jan Vojáček

Jan Vojáček

Pracoval jako ortoped ve FN Olomouc, ale cítil, že to není ono, a tak odešel na pražskou kliniku Endala. Tam se věnuje funkční medicíně, zaměřené na hledání skutečné příčiny onemocnění. Při ní lékař funguje ve vztahu k pacientovi spíše jako průvodce. Hrál závodně fotbal, za Sigmu Olomouc nastoupil k několika zápasům v nejvyšší soutěži. V říjnu mu vyjde druhá kniha.

Co na své ženě obdivujete?
Já jsem hodně introvertní a racionální typ. Ona je naproti tomu extrovert s velkým nábojem, obrovským tahem na branku, ale pořád s ženským citem. Tohle všechno na ní mám velmi rád. Obdivuju, jak dokáže být zapálená a jak mě dokáže nabít a strhnout. A taky to, jak se o nás umí hezky postarat.

V čem se neshodnete?
Dlouhodobě máme jedno takové zásadní téma, a sice jedení a nejedení masa. Jóga jde často cestou veganství a vegetariánství. Šárka nemá pocit, že by maso potřebovala. Svého času jsem měl až obavy, aby si tím neubližovala. Vzájemně se ale respektujeme.

Jak si vycházíte vstříc?
Snažíme se neomezovat, nešlapat si po svých snech a naopak se v jejich plnění podporujeme. Šárka snila o kurzu jógy v Itálii. Stál docela dost peněz, pro mě to znamenalo starat se tři týdny o dceru, ale pro ni to bylo důležité, a tak jsme se dohodli, že pojede. Já jsem zase při psaní druhé knížky často odjížděl na víkendy za Prahu do jednoho resortu, kde jsem měl úplný klid. Myslím, že tak by zdravé partnerství mělo fungovat.

Jaký jste rodič?
Spíš rozmazlovací. Učím se a hlídám si, abych Emičce nastavoval hranice, protože ty by podle mě měly přicházet hlavně od táty. Ale s tématem těch hranic se dost potýkám. Beru se za vědomého rodiče, který se snaží dítě vnímat, zároveň mu dávat hranice a mezi nimi ho moc neomezovat.

Šárka Vojáčková o dětech i cvičení

Jak jste se poznali?
Pracovala jsem na recepci kliniky Endala a on po mně pořád pokukoval. Vždycky když jsem šla po schodech, po očku jsem viděla, jak mi kouká na zadek. Sbalil on mě, i když by vám jistě řekl, že to bylo naopak. V tomhle se vždycky trochu dohadujeme.

Šárka Vojáčková

Jan Vojáček, Šárka Vojáčková a jejich dcera Ema

Právě jí vychází kniha Deník jóga matky, ve které popisuje, jak se jí změnil život po narození prvního dítěte. Jde o její druhou knihu, první se jmenuje Deník moderní jogínky. V centru Prahy provozuje jógové studio Jógovna, kde lekce i sama vede. Na zdravotní škole vystudovala obor dietní sestra. S manželem má tříletou dceru Emu, nyní je podruhé těhotná.

Co manžel a jóga?
Pro mě je velkým jogínem, ale na mentální úrovni. On nepraktikuje jógu na podložkách, jak ji zná většina z nás. Dělal to chvíli, ale pak přestal. Z mého pohledu jógu spíš žije. Na úrovni práce s myslí je velkým jogínem. Připomíná mi v tom mého tatínka.

V čem jste stejní?
Oba máme rádi určitou samotu, při níž si můžeme pracovat na svém nebo si třeba číst. Pro oba je velmi důležitý čas jen pro sebe a navzájem si ho dokážeme věnovat. Nemáme to tak, že bychom spolu museli trávit každou možnou minutu.

Co se vám na něm líbí?
Jak je laskavý, obětavý, klidný a rozvážný. Nereaguje jako já. Já jdu s emocí hned ven. On si v klidu vše promyslí.

Kolik chcete dětí?
Já jsem ze tří a vždycky jsem si myslela, že i já budu mít tři. Teď jsem ale celý první trimestr manželovi říkala, že zůstáváme u dvou. Každopádně jsem nikdy nechtěla jedináčka. Ema je velmi společenská, přátelská a otevřená. Miluje lidi i zvířata a má neuvěřitelné množství energie. Uvidíme, jaké bude naše druhé dítě. Manžel tvrdí, že určitě klidnější. Tak jsem zvědavá.

Jaký je váš vztah k Indii?
Velmi kladný. Před lety jsem tam vyrazila za učením jógy a pak jsem se tam pravidelně každý rok vracela – než jsem poprvé otěhotněla. Věřím v minulé životy a podle toho, jak se tam cítím, věřím, že jsem s tou zemí měla něco společného. Moc mi chybí, těším se, až tam zase jednou vyrazím.

Jak často teď cvičíte?
V prvním trimestru jsem necvičila vůbec, protože mi bylo hrozně špatně. Stejné jsem to měla i při prvním těhotenství. Nemohla jsem ani zavřít oči, jak se mi motala hlava. Při prvním těhotenství jsem se ale po těch prvních třech měsících na podložku hned nevrátila, protože jsem na to neměla chuť. Teď to bylo jiné a cvičím obden.

Jak funguje studio?
Děláme lekce online. Nejdřív jsem nechtěla, ale pak začalo vést online lekce několik mých učitelů ze zahraničí. Najednou jsem v tom viděla možnost, jak s nimi mohu být, a už mi to tak divné nepřišlo. Stejné pocity může mít i mnoho lidí kolem naší Jógovny.