Poprvé navštívil Kryštof Mucha karlovarský festival jako student. Z dálky sledoval Jiřího Bartošku v obležení hvězd a říkal si - Musí to být prima práce... Za rok už byl v týmu, který zajišťuje služby pro hosty. Nejprve pečoval o sponzory, pak přešel k zahraničním hvězdám. Každá z celebrit zná hlavně jeho jméno. S Muchou si píší a telefonují, po něm se ptají hned po příjezdu - ale ke společné večeři či fotce ho zlákají jen zřídka. Na rozdíl od svých předchůdců, kteří se po boku hvězd rádi předváděli, zavedl Mucha jiný styl:
Neviditelnost
„Nemám ložnici vytapetovanou svými fotkami v objetí hvězd. Když s někým domlouváte jeho návštěvu celý rok, ke konci už vám jde na nervy jako každý jiný smrtelník. Pozdravím je, podám jim ruku, každý dostane svého asistenta-spojku, a třeba už je po zbytek festivalu nepotkám. Když chtějí, abych s nimi někam šel, zařídím se podle toho, jestli mám čas. Ale netoužím po tom, aby se mi hvězdy hromadily v kanceláři, od toho mají přidělené průvodce.“
Mlčenlivost
„Neexistují psaná pravidla, co smím a nesmím o hvězdách říci, záleží na mém úsudku. I z maličkostí může být aféra. Jednou, když novináři dlouho čekali na Johna Landise, řekl jsem jim na vysvětlenou, že auto na jeho přání nesmí jet rychleji než sedmdesátkou. Vyšlo to ve festivalovém deníku a Landis žádal omluvu - prý vypadá jako strašpytel. V soukromí, mezi blízkými kamarády, kteří se na hvězdy rádi ptají, můžu říct víc: jestli za Woodym Harrelsonem jezdily slečny a jak to měl s marihuanou.“
Pohoda
„Čas pracuje pro nás. I hvězdy nejprve nepřístupné nasají za pár dnů atmosféru a při odjezdu samy nabízejí, ať se na ně kdykoli obrátíme. Vary mají zvláštní náladu, po prvním náporu novinářů mohou celebrity chodit do kin a hospod, bavit se volně s diváky, aniž je někdo obtěžuje - kupodivu nás Čechy hvězdy moc neberou. Díky tomu se vracejí do svých začátků, kdy nepřemýšlely o slávě, a vyjdou vstříc. Loni Ben Kingsley nejdřív žádal činky a jedinou hodinu na všechny rozhovory; za dva dny, kdy chodil po masážích a nikdo si ho už moc nevšímal, roztál, nabídl další interview a teď festival všude chválí.
Nebo Ed Burns z filmu 15 minut, jehož režisér Herzfeld byl ve Varech loni. Letošní pozvání se přes řadu sekretářek k Burnsovi vůbec nedostalo; nemůže, točí, řekly - už si nevšimly, že točí právě v Česku. Ale pak mu volal Herzfeld: Jestli budeš mít jen trochu čas, neblázni a jeď, je to fakt senzační. Někdy se bojí, že jedou do divočiny, ale když je na letišti usadíme do mercedesu a vyložíme před Puppem, je znát úlevu. Eli Wallach říkal, že celé město působí jako filmové kulisy. A doporučení, co si hvězdy předávají navzájem, vydají za všechny inzeráty.“
Diplomacie
„Hvězdy bývají vesměs příjemné, ale samy o sobě už dávno nerozhodují. Daleko těžší pořízení je s jejich agenty a osobními tajemníky. Musejí si své peníze zasloužit, logicky se tedy snaží dostat z festivalu maximum - zkoušejí, kam až půjdeme. Pošlou třeba dopis, že jistá herečka chce letět první třídou, ale když odpovíme - Je nám líto, všem dáváme letenky v business class, okamžitě reagují - To je skvělé, díky, už se těšíme. Rok od roku můžeme být v kladení podmínek odvážnější proti začátkům, kdy si festival hýčkal pět celebrit, jsme loni měli už čtyřiadvacet hostů s VIP režimem. V Cannes jsem znovu pocítil, že právě a jen festival dělá naší kinematografii zvuk. Jméno českého režiséra nebo filmu tam nikdo nezná, zato o Varech vědí všichni.“
Kvalita
„Hned po skončení jednoho ročníku začínáme uvažovat, kdo na tom příštím dostane cenu za přínos světovému filmu. Od tohoto jména se vždy vychází. Letos připadali v úvahu vedle Seana Conneryho ještě Steven Spielberg a Harrison Ford, oba zůstávají ve hře na další roky. Jména ostatních hostů se pak už váží ke konkrétním filmům, naše zástupkyně v Londýně a Los Angeles postupně dostávají tipy, o koho se mají pokoušet. Zásadně hvězdy nekupujeme, nevozíme tváře bez důvodu za každou cenu. A snažíme se vybírat i aktuální představitele hrdinů těch mladých, kteří dnes chodí do kina. Je to docela jiný svět než pamětnické tváře televize Nova. Noční můra světových festivalů host přijede, a hned zas odjede - nás dosud nepostihla.“
Vkus a cit
„Asi nejblíž se k hvězdě dostane asistent či asistentka, které jim na festivalu přidělíme. Asistent musí umět skvěle anglicky, být hvězdě stále k dispozici - klidně i dvacet hodin denně. Přitom musí mít dostatek citu, vkusu a samostatného odhadu, co je oprávněný nárok hvězdy a co je únosný rozmar a co už ne - například požadavek shánět svému svěřenci slečny. Navíc asistenti nesmějí strhávat pozornost na sebe a prodávat „přes hosta“ vlastní tvář médiím. Není to selanka, i proto se asistenti dost obměňují. Možná nám někdo závidí, že se známe s legendami, a asi neuvěří, že to občas bývá k nesnesení. Ale zase poznáte každý rok nové zajímavé lidi, s některými se spřátelíte, a hlavně máte dobrý pocit, když vidíte, jak festival propagují i po svém návratu do Hollywoodu.“
Neviditelnost
„Nemám ložnici vytapetovanou svými fotkami v objetí hvězd. Když s někým domlouváte jeho návštěvu celý rok, ke konci už vám jde na nervy jako každý jiný smrtelník. Pozdravím je, podám jim ruku, každý dostane svého asistenta-spojku, a třeba už je po zbytek festivalu nepotkám. Když chtějí, abych s nimi někam šel, zařídím se podle toho, jestli mám čas. Ale netoužím po tom, aby se mi hvězdy hromadily v kanceláři, od toho mají přidělené průvodce.“
Mlčenlivost
„Neexistují psaná pravidla, co smím a nesmím o hvězdách říci, záleží na mém úsudku. I z maličkostí může být aféra. Jednou, když novináři dlouho čekali na Johna Landise, řekl jsem jim na vysvětlenou, že auto na jeho přání nesmí jet rychleji než sedmdesátkou. Vyšlo to ve festivalovém deníku a Landis žádal omluvu - prý vypadá jako strašpytel. V soukromí, mezi blízkými kamarády, kteří se na hvězdy rádi ptají, můžu říct víc: jestli za Woodym Harrelsonem jezdily slečny a jak to měl s marihuanou.“
Pohoda
„Čas pracuje pro nás. I hvězdy nejprve nepřístupné nasají za pár dnů atmosféru a při odjezdu samy nabízejí, ať se na ně kdykoli obrátíme. Vary mají zvláštní náladu, po prvním náporu novinářů mohou celebrity chodit do kin a hospod, bavit se volně s diváky, aniž je někdo obtěžuje - kupodivu nás Čechy hvězdy moc neberou. Díky tomu se vracejí do svých začátků, kdy nepřemýšlely o slávě, a vyjdou vstříc. Loni Ben Kingsley nejdřív žádal činky a jedinou hodinu na všechny rozhovory; za dva dny, kdy chodil po masážích a nikdo si ho už moc nevšímal, roztál, nabídl další interview a teď festival všude chválí.
Nebo Ed Burns z filmu 15 minut, jehož režisér Herzfeld byl ve Varech loni. Letošní pozvání se přes řadu sekretářek k Burnsovi vůbec nedostalo; nemůže, točí, řekly - už si nevšimly, že točí právě v Česku. Ale pak mu volal Herzfeld: Jestli budeš mít jen trochu čas, neblázni a jeď, je to fakt senzační. Někdy se bojí, že jedou do divočiny, ale když je na letišti usadíme do mercedesu a vyložíme před Puppem, je znát úlevu. Eli Wallach říkal, že celé město působí jako filmové kulisy. A doporučení, co si hvězdy předávají navzájem, vydají za všechny inzeráty.“
Diplomacie
„Hvězdy bývají vesměs příjemné, ale samy o sobě už dávno nerozhodují. Daleko těžší pořízení je s jejich agenty a osobními tajemníky. Musejí si své peníze zasloužit, logicky se tedy snaží dostat z festivalu maximum - zkoušejí, kam až půjdeme. Pošlou třeba dopis, že jistá herečka chce letět první třídou, ale když odpovíme - Je nám líto, všem dáváme letenky v business class, okamžitě reagují - To je skvělé, díky, už se těšíme. Rok od roku můžeme být v kladení podmínek odvážnější proti začátkům, kdy si festival hýčkal pět celebrit, jsme loni měli už čtyřiadvacet hostů s VIP režimem. V Cannes jsem znovu pocítil, že právě a jen festival dělá naší kinematografii zvuk. Jméno českého režiséra nebo filmu tam nikdo nezná, zato o Varech vědí všichni.“
Kvalita
„Hned po skončení jednoho ročníku začínáme uvažovat, kdo na tom příštím dostane cenu za přínos světovému filmu. Od tohoto jména se vždy vychází. Letos připadali v úvahu vedle Seana Conneryho ještě Steven Spielberg a Harrison Ford, oba zůstávají ve hře na další roky. Jména ostatních hostů se pak už váží ke konkrétním filmům, naše zástupkyně v Londýně a Los Angeles postupně dostávají tipy, o koho se mají pokoušet. Zásadně hvězdy nekupujeme, nevozíme tváře bez důvodu za každou cenu. A snažíme se vybírat i aktuální představitele hrdinů těch mladých, kteří dnes chodí do kina. Je to docela jiný svět než pamětnické tváře televize Nova. Noční můra světových festivalů host přijede, a hned zas odjede - nás dosud nepostihla.“
Vkus a cit
„Asi nejblíž se k hvězdě dostane asistent či asistentka, které jim na festivalu přidělíme. Asistent musí umět skvěle anglicky, být hvězdě stále k dispozici - klidně i dvacet hodin denně. Přitom musí mít dostatek citu, vkusu a samostatného odhadu, co je oprávněný nárok hvězdy a co je únosný rozmar a co už ne - například požadavek shánět svému svěřenci slečny. Navíc asistenti nesmějí strhávat pozornost na sebe a prodávat „přes hosta“ vlastní tvář médiím. Není to selanka, i proto se asistenti dost obměňují. Možná nám někdo závidí, že se známe s legendami, a asi neuvěří, že to občas bývá k nesnesení. Ale zase poznáte každý rok nové zajímavé lidi, s některými se spřátelíte, a hlavně máte dobrý pocit, když vidíte, jak festival propagují i po svém návratu do Hollywoodu.“
 Anglická herečka Keira Knightleyová v Karlových Varech. |
 Předseda poroty Jean-Marc Barr |
 Keira Kneightlyová, Orla Bradyová a Ben Chaplin přijeli na karlovarský festival. |
 Michael York přijel na festival. |
 Ben Chaplin v Karlových Varech. |
 Orla Bradyová na festivalu. |
 Clea Duvallová na festivalu. |
 Saffron Burrowsová na festivalu. |
